Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Sociální sítě na rozcestí. Rozeštvaly americké občany dokonale

Po útoku na americký Kapitol majitelé sociálních sítí pochopili, co to znamená léta rozeštvávat společnost na internetu. Nejen že tolerují lži, konspirace a dezinformace s odkazem na svobodu slova.

Promyšlené algoritmy pomáhají každé svobodně sdílené slovo zesílit jako megafon. Tím k sobě přitáhnou maximum pozornosti. Čím větší kontroverze a konflikt, tím více lidí. Čím více lidí, tím více času. A čím více času, tím více peněz z reklamy.

Líbí se vám něco na sociálních sítích? Tak my vám to začneme servírovat opakovaně. Abyste si zbytečně nerozšiřovali obzory. Sociální sítě vás zkrátka zavřou do bubliny podobně smýšlejících lidí. Utvrzují vás v utváření jednoho názoru. Kdyby šlo o příznivce kojení, letecké modeláře nebo zahrádkáře, vše by bylo v naprostém pořádku.

Sociální sítě, nelicencované zbraně

Nespoutané sociální sítě se staly globálními nelicencovanými zbraněmi. Může je ovládnout kdokoliv. Stačí mít dost peněz na reklamu. K tomu pár šikovných marketérů a pár lidí ochotných uvěřit čemukoliv. Reklama spolu se sociálními bublinami funguje dokonale. Radikalizuje.

Sociální sítě kombinací reklamy a udržováním pozornosti vydělaly tolik peněz, že se jejich majitelé stali nejbohatšími lidmi světa. Seznamte se: Facebook, Instagram, Twitter, YouTube.

Co si asi jejich majitelé a akcionáři říkali, když ve svém mobilu viděli živý přenos z washingtonského Kapitolu, posvátného místa americké demokracie? Nastalo totiž přesně to, co předvídali novináři, aktivisté a autoři dokumentů jako je Sociální dilema nebo Velký hack.

Fake news, fake media

Tak dlouho mluvíte jako prezident Donald Trump o falešných médiích a falešných zprávách, volebních podvodech, až dav rozšlape vybavení jedné z nejstarších tiskových agentur Associated Press a vtrhne do Kongresu.

A účastníci povstání jsou bytostně přesvědčeni, že jdou dělat revoluci. Přečetli si to přece na Facebooku! Co se píše v novinách, je nezajímá, protože to je fake, faleš. Říká to přece i prezident. Ten samý prezident jim ještě předtím dodá páru v plamenném projevu. A později na sociálních sítích vyjádří protestujícímu davu dokonce sympatie!

Technologická firma Amazon zrušila ze svých serverů poslední sociální síť Parler, která odolávala tlaku na zrušení násilného obsahu a pokračovala v necenzurovaném publikování všech informací. Navíc unikly kompletní nezabezpečené databáze celého obsahu této sociální sítě a jsou volně dostupné na internetu.

Neštěstí je na světě

Útok na Kapitol si vyžádal životy pěti lidí, což je vlastně docela dobrý výsledek. Není to hezká představa, kdyby se rozhořela přestřelka mezi těžce přečíslenými kongresovými policisty a útočníky.

Majitelé sociálních sítí se tak pět minut po dvanácté rozhodli, že demokracii už podkopali dostatečně a že odcházejícího zahořklého Donalda Trumpa od sítí odstaví. Nejprve dočasně, potom natrvalo. Přitom právě v americkém Kongresu museli přesvědčovat zákonodárce, že oni jako šéfové sociálních sítí dělají všechno správně.

Nedělali. Pandořina skříňka rozeštvaných internetových fanatiků se už otevřela. Nepůjde jen tak zavřít. Většinu konkrétních vzbouřenců se povede identifikovat a pozatýkat. Každý druhý povstalec se totiž natáčel a nahrával – kam jinam než na sociální sítě.

Soudy ani policie nezahojí čtyři roky lží, pomluv, systematické dehonestace těch skutečně svobodných médií založených na skutečné redakční práci.

Absolutní svobody slova se zastává paradoxně lídr ruské opozice Alexej Navalnyj. Podle něj je stopka pro Trumpa nepromyšlený zásah. Ostatní nedemokratické režimy mají na rukou skutečnou krev a nikdo je na sociálních sítích neblokuje. Čínská ambasáda ve Spojených státech označila na Twitteru genocidu Ujgurů za emancipaci žen. Tento tweet Twitter smazal až dva dny po zveřejnění po celosvětovém nátlaku. Na Twitteru zůstává i íránský ajatolláh Alí Chameneí, který pravidelně vyhrožuje vyhlazením Izraele.

Vyšlo jako komentář v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus 15. 1. 2020.

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-socialni-site-na-rozcesti-rozestvaly-americke-obcany-dokonale-8404979

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Elektronická dálniční známka nešla koupit

Slavnostně spuštěný obchod s elektronickými dálničními známkami havaroval hned po startu.

Dálniční známka, samolepicí cenina, přežitek dávných dob. Dálniční motoristé si ji obřadně vylepovali na čelní sklo celých dvacet šest let. Vylepování mělo prvního prosince skončit. Stát spustil webovou stránku, jenže ta nefungovala. 

Plán zněl jasně. Tak jako v celé řadě evropských zemí si přes jednoduchý e-shop dálniční známku zakoupíte. Tím zapíšete registrační značku svého auta do celostátní databáze. Původně chtělo ministerstvo dopravy za podle něj robustní systém zaplatit na 400 milionů korun externímu dodavateli. Nastala veřejná bouře, která stála křeslo předchozího ministra dopravy. 

Stamilionový e-shop také v mezičase dokázala na víkendovém hackathonu naprogramovat skupina dobrovolníků. Vysmála se tak státu, který by nejraději všechny peníze prohospodařil na předražených IT projektech.

Státním programátorům ostrý start nevyšel

Státní fond dopravní infrastruktury pak pověřil informatiky z vlastního podniku CENDIS, aby vymysleli úplně nové řešení. Nakonec elektronické dálniční známky stály „pouhou“ třetinu ceny původního plánovaného projektu. Ale pořád stovky milionů.

Jenže smutný příběh nové dálniční známky korunovala havárie e-shopové webové stránky hned na startu. Na tiskové konferenci ještě ministr dopravy se svými kolegy stihnul ukázat, jak si známku koupit, aby se vzápětí celý web pod náporem uživatelů zhroutil. Následovaly výmluvy hodné školáků, že jde o zcela běžný postup a opatření proti hackerům.

Nedotáhnout státní e-shop, neotestovat ho před ostrým startem. Dokonce naplánovat zátěžový test na den jeho spuštění. Podobně absurdní už je jen nové vládní nařízení, které otevírá kina bez diváků.

Pokud bychom mohli pro příště informatikům z CENDISu poradit, v Estonsku mají elektronické volby pravidelnou testovací fázi měsíc předem a Estonci v nich dobrovolně a v předstihu volí třeba oblíbenou památku. Takto se získává důvěra veřejnosti ve státní IT projekty. 

Stát se ztrapnil

Ještě odpoledne v den tiskové konference se známkový e-shop podařilo CENDISu spravit, byť s několika chybami. A začal prodávat známky. Český stát se ale mohl otevřeně přiznat, že projekt se šije horkou jehlou na poslední chvíli. E-shop mohl pár týdnů běžet ve zkušebním provozu, jenže publicita ministra byla důležitější. A ta negativní se povedla dokonale. Ministr se stal terčem posměchu a zároveň důležitých otázek. Takhle se řídí státní IT projekty? A bude se v podobném duchu řídit i dostavba jaderné elektrárny?

Vyšlo a odvysíláno jako komentář v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/dalnicni-znamka-e-shop-ministerstvo-dopravy_2012030835_pj

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Čtvrtý mobilní operátor měl přijít. Nepřijde

Tři čeští mobilní operátoři se rozhodli, že mezi sebe toho čtvrtého nepustí. Stát dlouho připravoval aukci volných rádiových kmitočtů, aby na silně regulovaný trh mohl přijít plnohodnotný operátor. Měl zamíchat telekomunikacemi. A občanům pak zlevnit telefonní a hlavně datové služby. Tak, jako se to stalo třeba ve Francii.

Aukce dopadla překvapením. Skoro všechny volné frekvence prodal stát za 5,6 miliardy stávajícím operátorům. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček přesto oznámil, že čtvrtý operátor je na cestě. To ale není celá pravda. Stát umožní dalším firmám provozovat mobilní  sítě, budou však z velké většiny odkázané na fyzické vysílače nynější trojice mobilních operátorů. Čtvrtý skutečně nezávislý poskytovatel mobilních služeb, který by hýbal cenami, na cestě není.

O aukci se měl postarat nezávislý úřad

Dražbu volných kmitočtů připravoval Český telekomunikační úřad. Jenže z postu jeho předsedy v únoru vláda odvolala zkušeného odborníka Jaromíra Nováka, který aukci několik let připravoval. Nahradila ho členka rady úřadu, která koncepci zcela nezávislého čtvrtého operátora zavrhla. Novák při svém odchodu přesně na tuto situaci upozorňoval a na jeho slova došlo.

Hraje se o miliardy

V České republice vlastní mobilní síť O2 Kellnerova PPF. Zahraniční mobilní hegemoni T-Mobile a Vodafone mají každý po jedné síti. Všechny tři společnosti vykazují dlouhodobě miliardové zisky. Obor je lukrativní a stabilizovaný. A tak si snadno představíme, že nynější hráči vyvinuli dostatečně silný tlak a pohnuli celou státní koncepcí.

Příchod čtvrtého operátora zásadně ohrožoval jejich příjmy. Protože další mobilní operátor vždy musí zahájit provoz agresivní cenovou politikou. Potřebuje nalákat dostatek klientů a přesáhnout kritickou mez, kdy jeho provoz začne dávat ekonomický smysl.

Zisk pohání každou firmu kupředu zcela legitimně. Jenže v mobilních sítích každý volně soutěžit nemůže. Stát uděluje operátorům licence a prodává jim omezená frekvenční pásma. Stát má jediný úkol. Určit jasná a pevná pravidla. Protože občané státu jsou ti, kdo za mobilní služby platí.

Češi si to zaplatí

Ukazuje se, že Češi budou muset trpět vysoké ceny za data i volání. V cenových žebřících se pravidelně ocitáme jako země s nejdražšími telekomunikačními službami. A budeme si to muset nechat líbit i nadále. Stát selhává a jde na ruku podnikatelským zájmům těch, kdo umějí lobbovat. Slovy klasika: alternativa několik let přijít měla, ale nepřišla.

Vyšlo a odvysíláno jako komentář pro pořad Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-ctvrty-mobilni-operator-mel-prijit-neprijde-8363732

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Svátek republiky

Co bych popřál naší republice k dnešnímu svátku? Mám tři přání:

Přeju si, aby se více dobrých, slušných, mladých lidí zapojilo do profesionální politiky. Každý podle svých názorových preferencí a odborných znalostí. Od lokální po celostátní úroveň. Představuji si, že konečně nastane generační obměna, kterou tak moc potřebujeme.

Přeju si, aby se náš stát zdigitalizoval. Skutečně. Ne jen proklamacemi. Abychom odbourali počítačové monopoly, tuny šanonů a starodávné myšlení úředníků. Aby občan se státní správou i místní samosprávou komunikoval přednostně elektronicky a bezpečně po internetu. Jedno jestli přes občanku, mobil nebo aplikaci v chytrém telefonu. Chci si požádat o řidičák on-line. Klik. Chci si založit firmu. Klik. Chci nahlásit změnu bydliště. Klik. A ještě by to celé mělo být srozumitelné a samovysvětlující. Vstřícné k občanovi republiky podle počítačových standardů 21. století.

Přeju si, aby celý stát zveřejňoval všechna svá data. Srozumitelně. Jednotně. Ve prospěch občanů. A zároveň, aby osobní data občanů, zejména ta nejcitlivějších zdravotní, chránili ostřížím zrakem naši nejlepší ajťáci.

Jsem skromný, že? Co byste si přáli vy?

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Černá středa pro americký Twitter. Mohla začít jaderná válka

Na sociální síť Twitter ve středu zaútočil hacker. Bezprecedentní útok vyděsil celý digitální svět a způsobil Twitteru a všem sociálním sítím závažnou reputační škodu. Pod účtem známých osobností, třeba Baracka Obamy, Billa Gatese nebo Joe Bidena, ale i firemních obrů jako je Apple nebo Uber, zveřejnil hacker celkem naivní výzvu. Ať lidé pošlou peníze na údajně charitativní digitální konto a dvojnásobek částky dostanou potom zpět. 

Někteří důvěřivci peníze opravdu poslali. Zpět logicky žádné nedostali a výtečník si přišel na necelé tři miliony korun. Jak k tomu došlo? A může Twitter se svými 321 miliony uživatelů po celém světě selhat ještě hůř? Třeba uprostřed ostré fáze americké prezidentské kampaně? 

Twitter pro všechny a hlavně politiky

Tweetovat se začalo na internetu před čtrnácti lety v Americe. Autoři služby by se nám smáli, kdybychom jim řekli, že na Twitteru budou všichni, kdo něco znamenají. Málokdo tušil, že se z Twitteru stane globální a univerzální nástroj politiků a novinářů, úřadů i firem. Na Twitter může zcela demokraticky psát vedle Donalda Trumpa i třeba paní Nováková z Dolní Lhoty. Zkrátka kdokoliv si Twitter otevře, vidí krátké zprávy těch, které na této síti sleduje. A naopak. Své krátké texty může publikovat do celého světa. A zřejmě proto je v totalitních režimech používání Twitteru silně cenzurováno nebo dokonce trestáno.

Novináři a spirála

Novináři zase zjistili, že přečíst si názory politiků je nesmírně rychlé a instantní právě na Twitteru. Bez tiskových konferencí a hradeb tiskových mluvčích se dozví vše hned, přímo od zdroje. Těžko říci, zda byl dříve na Twitteru politik nebo novinář. Výhodná symbióza začala měnit Twitter na jediný důvěryhodný komunikační kanál. Je záhadou, proč se ze všech sociálních sítí stal tou důvěryhodnou právě Twitter a nikoliv třeba Facebook nebo Instagram.

Snad symbolicky několik dnů před hackerským útokem na Twitter vydali vědci z londýnské King’s College pojednání o tom, jak jednoduše se z Twitteru může stát novodobé jaderné tlačítko. Všichni světoví lídři mají opravdové jaderné kufříky a jsou i na Twitteru. A tak stačí ovládnout účet jediného politika. Každý jeho tweet je ostře sledován a analyzován stovkami tisíc až miliony lidmi z publika.

Bezprecedentní útok

Co se tedy mohlo stát ve středu 15. července okolo půlnoci našeho času? Kdyby chtěl hacker dovést svůj čin k dokonalosti, mohl komukoliv vyhlásit válku. Místo výzvy k zaslání peněz stačilo na účtech prezidentů ohlásit vzlet mezikontinentálních raket směrem na jiného státního aktéra. Dokázal by někdo včas rozklíčovat, že je zpráva podvržená? Kdo a jak by na takový informační chaos reagoval?

Hacker totiž napadl přímo firemní počítače Twitteru a jejich interní systém. Zaútočil metodou sociálního inženýrství na jednoho z pracovníků Twitteru, který útočníkovi umožnil doufejme nechtěně přístup do programu na správu systému. Firma na útok nedokázala reagovat jinak, než že všechny ohrožené účty okamžitě vypnula a vyděračské příspěvky smazala. Jenže to trvalo mnoho hodin. Nikdo nemohl tweetovat. A tedy ani informovat o tom, co se stalo. Nebylo jisté, kolik účtů útok zasáhl.

Nyní žijeme víceméně v mírových dobách. Představte si, že tento útok byl zkouškou připravenosti a odolnosti Evropy a Ameriky. V předvečer opravdové invaze přijdou na řadu i opravdoví kybernetičtí válečníci. Nejprve nám ukáží chaos v digitálním světě. Nemusí ho ani celý dokonale ovládnout. Stačí narušit několik klíčových sociálních sítí, médií a bank. Půjde jim to evidentně snadno. 

Příklad Twitteru ukázal, že i jedna z největších globálních sociálních sítí naprosto selhává v bezpečnosti a zvládání krizových situací. Snad je to cenná lekce pro Twitter i pro nás všechny. Vlastní bezpečnost obzvláště v takto citlivé oblasti musí být maximální. Sociální sítě jsou sice skvělým zdrojem důvěryhodných informací, ale vždy tomu tak být nemusí.

Vydáno a odvysíláno v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/twitter-utok-komentar_2007180629_zit

Co je Twitter

Twitter založili čtyři američané v roce 2006. Vyrobili a vypustili do on-line první tzv. mikroblogovací službu. Autoři záměrně omezili délku příspěvku na 140 znaků. Později počet zdvojnásobili na 280. Síť má přes 321 milionů uživatelů. Česky bychom termín tweetování přeložili jako cvrlikání, cvrkot. V běžné mluvě se používá jeho anglická verze tweetovat.

Rubriky
Komentáře

Rozšířený komentář: Český stát neumí své podnikatele v časech krize podpořit

Jak zachází stát se svými podnikateli, kterým pandemie a následné rozhodnutí vlády ze dne na den zavřelo byznys? Vláda po měsíci a půl podpořila živnostníky. Některým firmám půjčila bezúročně. Jenže nikdo neví kterým. Reálné peníze totiž nikdo neviděl. A pomoc majitelům firem vyplatit mzdy zaměstnancům? Podmínky tak přísné, že tři čtvrtiny žádostí zůstaly zamítnuty.

Čechy pokulhávají za Berlínem

Koronavirus zavřel podnikatele na celém světě. Například Berlín zachránil na konci března živnostníky od jistého krachu minimálním měsíčním příspěvkem 5000 eur. To je přibližně 135 tisíc korun. Mohli žádat až o dvojnásobek. A pokud sami ještě někoho zaměstnávali? Náležel jim dokonce trojnásobek. Jeden den po internetu požádali, druhý den měli peníze na účtu. Jenže pojďme zpět do naší české reality.

Česká vláda protlačila parlamentem svou pětadvacítku, tedy dvacet pět českých tisícikorun pro živnostníky za březen a duben. To je v přepočtu na měsíc asi o 240 tisíc méně než mohl dostat berlínský živnostník. Čeští živnostníci tak v těchto dnech dostávají první vlnu podpory na své účty. Přesně po měsíci, kdy většinu z nich nechala vládní uzávěra prakticky bez příjmů.

Každému bude náležet kompenzace 500 Kč na den i v dalších měsících. Snad bychom neměli vyslovovat termín kompenzace. Neboť kompenzovat vláda kolektivně odmítla. Za škody způsobené zákazem vycházení a zavřenými provozovnami nechce nést žádnou odpovědnost. 

Pomůže tedy pětistovka denně? Udržet si třeba nájem provozovny bez příjmů od zákazníků? Nejspíše ne. Protože pomoc na rozdíl od toho, jak postupují v Berlíně, přichází zoufale pozdě. Zatímco v Berlíně měli vyřízeno ihned a peníze do druhého dne, peníze od českého státu se loudají. Doufejme, že taková opožděná podpora bude dávat ještě nějaký smysl?

Covid: Úvěrové dostihy a sázky

Pomocí pro větší firmy se měly stát bezúročné úvěry Českomoravské záruční a rozvojové banky s názvem Covid. V první vlně půjčoval přímo stát, ale jen omezenou částku. Limitu dosáhly žádosti za pár dní. Další pomocí měly být alespoň záruky za běžné komerční úvěry. Ty zmizely vždy během pár hodin. A pak si někdo uvědomil, že pražské firmy doteď nemohly žádat a že také potřebují pomoc. Speciální program pro pražské firmy se uzavřel dokonce do deseti minut od svého spuštění. 

Poctiví podnikatelé na sociálních sítích přístup státu nechválí. Slíbené rychlé úvěry neexistují. Nikdo z nich nemá půjčené peníze na účtu. Nikomu není jasné, jak se taková podpora mohla vyčerpat v řádu hodin nebo minut v případě Prahy. Jako kdyby se snad do programu přihlásili jen ti nejzdatnější, kteří měli žádosti předpřipravené.

Českomoravská záruční a rozvojová banka nezvládá základní komunikaci se svými budoucími zákazníky ani s novináři a občanskými aktivisty. Nepřiznává si svá selhání. Naopak nakupuje reklamu na sociálních sítích, kde prezentuje své úspěchy a úvěrové programy. I když už je jejich příjem dávno zastaven. Mluvčí banky za četné dotazy blokuje občany (včetně autora tohoto textu) na Twitteru a neodpoví na základní dotazy položené veřejně.

Antivirus: Podpora zaměstnavatelů 

Máte zaměstnance a potřebujete příspěvek na jejich práci? Můžete se obrátit na ministerstvo práce a jejich program Antivirus. Jedna zásadní podmínka ze všech: zaměstnanec, o jehož podporu žádáte, nesmí být ve výpovědi. Podnik má nulové příjmy, propustí zaměstnance s výpovědní lhůtou dva měsíce. Potřebuje pomoc, aby měl na poslední mzdy. Ty by potom dal lidem. Místo toho se propadne do insolvence a mzdy tak nevyplatí vůbec. Zaměstnanci skončí s nevymahatelnou pohledávkou bez hotových peněz. A každopádně na dlažbě.

Podpora k vzteku

Český stát v podpoře podnikání v krizových časech tedy selhává na plné čáře. Přestože Evropská komise nám uvolnila ruce, abychom miliardu eur z evropských fondů použili pro jakoukoliv záchranu ekonomiky a zaměstnanosti v době koronavirové krize.

Poctiví podnikatelé cítí značně hořkou pachuť v ústech. V naprosté většině případů odvádějí poctivě nemalé daně. Jednou za dlouhá desetiletí potřebují dočasně peníze zpět. Jenže reálná pomoc nikde. Malí živnostníci dostali od státu nesrovnatelně menší podporu než v sousedním Německu. Firmy nedostaly nic, mohly si nanejvýše půjčit. Bezúročné úvěry vydobyli jen nejrychlejší a nejšikovnější. Jenže jejich jména ani neznáme.

Zkrátka vláda zastavila chod v zemi, ale reálné jistoty pro další dny a týdny nepřipravila. Přitom opravdová ekonomická krize teprve přichází.

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Český stát neumí své podnikatele v časech krize podpořit

Jak zachází stát se svými podnikateli, kterým pandemie a následné rozhodnutí vlády ze dne na den zavřelo byznys?

Koronavirus zavřel podnikatele na celém světě. A třeba Berlín je zachránil od jistého krachu minimálním měsíčním příspěvkem 5000 eur, což je přibližně 135 tisíc korun. Živnostníci mohli žádat až o dvojnásobek. A pokud sami ještě někoho zaměstnávali? Náležel jim dokonce trojnásobek. Jeden den po internetu požádali, druhý den měli peníze na účtu. Jenže pojďme zpět do naší české reality.

Česká vláda protlačila poslaneckou sněmovnou svou pětadvacítku, tedy dvacet pět českých tisícikorun pro živnostníky. Projektu stihla dát i logo. Na pozměňovací návrhy opozice ale už čas nezbyl. Zvýšit částku nebo rozšířit zákon i na ty podnikatele, kteří si podnikáním jen přivydělávají při zaměstnání, se nedostalo. Snad budou už brzo moci čeští podnikatelé o peníze požádat také. Přesně po měsíci, od kdy je většina z nich prakticky bez příjmů. Každému bude náležet kompenzace 500 Kč na den.

Možná bychom této částce neměli říkat kompenzace. Neboť těch se vláda kolektivně zřekla. Za škody způsobené zákazem vycházení a zavřenými provozovnami nechce nést žádnou odpovědnost. Chce tedy vyplatit existenční dar jako gesto dobré vůle těm, kterým svými opatřeními zrušila ze dne na den podnikání. Ti, kdo podnikání přímo zakázané neměli, se potýkají s naprostým poklesem poptávky kvůli zákazu vycházení. 

Pomůže tedy pětistovka za den vyplacená s měsíčním zpožděním?

Pomůže tedy pětistovka denně? Udržet si třeba nájem provozovny bez příjmů od zákazníků? Nejspíše ne. Protože pomoc na rozdíl od toho, jak postupují v Berlíně, přichází zoufale pozdě. Zatímco v Berlíně měli vyřízeno s koncem března a peníze do druhého dne. Peníze od českého státu dojdou v lepším případě ke konci dubna. Snad taková podpora bude mít ještě vůbec nějaký smysl.

Podezřele rychle vyčerpané státní úvěry

Druhou pomocí měly být úvěry Českomoravské záruční a rozvojové banky. V první vlně půjčoval stát komukoliv bezúročně, ale jen omezenou částku. Peníze se vyčerpaly za pár dní. Ve druhé a třetí vlně během pár hodin. Jenže pomoc se vztahovala pouze na firmy se sídlem mimo Prahu. Podnikatel musel velmi komplikovaně požádat o úvěr u své komerční banky a teprve potom u Českomoravské záruční a rozvojové banky o proplacení úroků. Nikomu z běžných podnikatelů není jasné, jak se taková podpora mohla vyčerpat v řádu hodin. Jako kdyby se snad do programu přihlásili jen ti nejzdatnější, kteří měli žádosti předpřipravené. Odkud to věděli?

Podpora je k vzteku

Český stát v podpoře podnikání v krizových časech tedy selhává na plné čáře. Poctiví podnikatelé cítí pachuť v ústech. Státu odvádějí na daních nemalé peníze. Vláda zastavuje chod v zemi, ale jistoty pro další dny nepřipravila.

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Premiérovo nedělní hlášení se změnilo v e-mailovou kauzu

Předseda vlády Andrej Babiš se v neděli pochlubil, že stále pracuje nejen pro stát, ale i pro svůj podnik, který mu nyní hlídá jeho manželka ve svěřenském fondu. Nechtěně se přiznal k ohromnému narušení kybernetické bezpečnosti státu.

Pravidelné premiérovo nedělní hlášení mělo nečekanou dohru. Od psaného textu přešel premiérův marketingový tým k videu. To se vysílá pouze na sociálních sítích. A nebýt jednoho drobného detailu, nestálo by snad za bližší pozornost. Premiér četl své prohlášení z papíru, jehož druhá strana byla potištěná e-mailem. A ne obyčejným. Obsahu mailu si všimlo několik uživatelů sociálních sítí a začali zjišťovat podrobnosti.

Premiér si totiž všechny své podklady nechává tisknout. Počítač příliš neovládá. Jenže na kvalitním videozáznamu se dalo z potištěné stránky přečíst, že e-mail obsahuje report ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. A že ho poslal na adresu ab@e-babis.cz a sám Babiš ji přeposlal asistentce z holdingové firmy Agrofertu k vytištění. 

Co je e-babis.cz?

Jenže co má znamenat report ministra na adrese e-babis.cz, které se premiér zřekl spolu se svou firmou? Je jasné, že tedy pro šedou zónu mezi podnikáním a vládnutím používá firemní a nikoliv vládní e-mailovou adresu. Chodí na ni materiály od vládních kolegů. Navíc mailovými servery procházejí bez řádného šifrování. Vše se dá dohledat ve veřejných záznamech serverů, takzvaných DNS. Andrej Babiš podle všeho takto funguje už od roku 2018, kdy Evropská komise poprvé poukázala na jeho střet zájmů.

Ministři nemají používat soukromé maily

Odborníky na počítačovou bezpečnost polévá horký pot. Hacknutí e-mailové schránky premiéra Bohuslava Sobotky jsme tu měli v roce 2016. Vládní záležitosti vyřizoval přes soukromý mail u jednoho z veřejných poskytovatelů e-mailových služeb. Hillary Clintonovou zase vyšetřovala FBI, když pracovní záležitosti jako ministryně zahraničí USA vyřizovala také skrze soukromou mailovou schránku. Tato kauza ji nepochybně oslabila v prezidentské volbě.

Abychom byli spravedliví. Hacknutí mailů se nevyhýbá ani samotné státní správě. E-maily českého ministerstva zahraničí si četli dokonce opakovaně čínské či ruské hackerské skupiny. Bohužel bez povšimnutí správců po několik let.

Dva rozměry mailové kauzy Babiš

Jenže celá e-mailová kauza Andreje Babiše má dva rozměry. První: Premiér České republiky naprosto bez obalu přiznává, že využívá mailové schránky holdingu, se kterým nemá mít nic společného pro svou práci ministerského předsedy. Na tom si jistě smlsne opozice i Evropská komise, která na střet zájmů premiéra upozorňuje. Druhý rozměr: Kybernetickou bezpečnost a digitalizaci všichni neustále podceňují. Přestože vládní prohlášení dává kybernetickou bezpečnost jako prioritu vlády, v reálu se všichni zúčastnění chovají jemně řečeno neprofesionálně. Bez základních bezpečnostních návyků počínaje premiérem, přes ministry, konče úředníkem to nepůjde. Také se budou muset naučit rozlišit, co je státní a co je soukromé.

Odvysíláno v pořadu Názory a argumenty ČRo Plus 9. 4. 2020

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-premierovo-nedelni-hlaseni-se-zmenilo-v-e-mailovou-kauzu-8180466

Rubriky
Komentáře

Jak se můžeme inspirovat u Estonska

Návštěva českého premiéra v estonském Tallinnu ukázala, že Česká republika zatím ještě není zemí pro budoucnost, jak praví vládní slogan.

Návštěva premiéra Andreje Babiše v Estonsku nám trefně ukázala jeden prázdný slogan: Czech Republic, Country for the future. Neboli Česká republika, země pro budoucnost. Premiér dostal v Tallinnu lekci toho, jak má ve skutečnosti stát fungovat směrem k občanům jako ke svým klientům. Minimalisticky a digitálně. A jak má stát investovat do své obranyschopnosti, i té kybernetické.

Premiér zvyklý na papírový diář se podle svého marketingového týmu shlédnul v digitalizaci a chtěl by Estonsko napodobit. To zní úsměvně od člověka, který objevil Skype teprve před několika měsíci. Estonsko má v digitalizaci před námi nejméně desetiletý náskok.

V devadesátých letech Estonci znovu nabyli ztracenou samostatnost a o deset let později s rozvojem internetu odstartovali cestu digitalizace. Završili ji světovým unikátem. Funkčním a bezpečným internetovým hlasováním ve volbách. Při těch posledních parlamentních hlasovala on-line téměř polovina voličů.

Digitální stát

Základem funkčního digitálního estonského státu je občanský průkaz s bezpečným čipem. A samozřejmě i s přibalenou čtečkou, aby mohl tuto občanku každý v počítači okamžitě používat. Tedy podepisovat dokumenty a přihlašovat se do státního portálu. Vyřídíte v něm naprosto všechno. Jen ke sňatku, rozvodu a prodeji nemovitosti se musíte dostavit osobně.

Technologičtí pionýři

Estonský Skype se svého času stal synonymem telefonování. TransferWise se stává synonymem pro banku. Bolt zase pro taxislužbu. A to jsou jen tři nejznámější estonské značky z celého spektra úspěšných digitálních firem.

Z čeho takové digitální úspěchy pramení? Estonský stát vždy podporoval výuku informačních technologií už od prvního stupně základní školy. Ale především, s úřady se kvůli nákladům začalo komunikovat digitálně na přelomu nového milénia. Souhra šťastných okolností v Estonsku vedla k úspěchu. Možná k tomu přispělo to, že zemi obývá jen 1,3 milionu obyvatel a politici jsou obvykle o jednu či dvě generace mladší a tedy pružnější, než je zvykem u nás.

Proč to nejde u nás

Proč se naše země dosud stavěla k digitalizaci přinejmenším prapodivně? Estonsko přitom nabízí své digitální systémy k okamžitému nasazení. Bez licenčních poplatků. Zadarmo. Kupodivu toto hotové řešení málokdo bere za své. Velké IT monopoly nechtějí přijít o svá sousta z veřejných zakázek. Úředníci ani politici digitalizaci nerozumějí. Nebo možná ani rozumět nechtějí. K estonskému vzoru se v Česku snad přiblížíme v následujících pěti letech usilovné práce. Pokud se místní státní správě podaří naplnit nový digitalizační zákon.

Politika by zkrátka neměla stát na sloganech a floskulích. Estonsko nám ukazuje, jak se malá skandinávská země zapomenutá kdesi v Pobaltí stala světovým lídrem digitalizace a kybernetické bezpečnosti.

Nezůstávejme však pouze u bezpečnosti kybernetické. Estonsko sdílí s Ruskem třísetkilometrovou hranici. Když máte za humny takto nebezpečného souseda, velíte k obezřetnosti. Estonci se jako jedni z mála mohou pochlubit dvěma procenty svého hrubého domácího produktu investovaného do obrany.

Musíme se zkrátka od Estonska ještě mnohé učit. Pak bychom se možná mohli chlubit sloganem, že jsme zemí pro budoucnost.

Vyšlo a odvysíláno v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/komentar-jiri-bulan-digitalizace-a-bezpecnost_2002211523_sot

Rubriky
Komentáře Nezařazené

Ukrajinský Boeing sestřelen

V Íránu spadnul ukrajinský civilní Boeing, který krátce předtím odstartoval z mezinárodního letiště v Teheránu. Všech 176 lidí na palubě letu PS752 zahynulo na místě. Íránská státní tisková agentura přispěchala s verzí, že letadlo spadlo kvůli přehřátým motorům. Ukvapený závěr tiskové agentury překvapil celý svět.

Kanadský premiér Justin Trudeau oficiálně a důrazně kontroval. Jeho vlastní i spojenecké zpravodajské služby mají silné důkazy, že letadlo sestřelila raketa země-vzduch. Americký Newsweek zveřejnil potvrzenou informaci z americké zpravodajské komunity. Špionážní satelity zaznamenaly v oblasti Teheránu nejméně tři záblesky. Možná odpalu dvou raket a výbuchu jedné z nich u letadla.

Divoká protivzdušná obrana

Hrůzné okamžiky, které v tu chvíli nastaly v kabině letadla si stěží dokážeme představit. Piloti se snažili těžko ovladatelný hořící stroj obrátit zpět na letiště. Lidé potrhaní či usmrcení výbuchem seděli bezmocně připoutaní v potemnělé kabině. Porušené palivové nádrže a nefunkční hydraulické systémy nemohly vést jinam než k neodvratnému pádu.

Sestřelených civilních letadel z oblohy počítáme v historii letectví na třicet. Horké vojenské hlavy z letectva a protivzdušné obrany mají na svědomí stovky životů. Bez ohledu na státní příslušnost viníků i obětí. A málokterý stát se v historii upřímně přiznal k tomu, že jeho armáda selhala.

Matematická pravděpodobnost, že se právě v tento okamžik stane na celé zeměkouli právě taková jedna vážná letecká nehoda z technických příčin? Navíc Boeingu, který byl tři roky starý a měl za sebou čerstvou technickou prohlídku? Limitně se blíží k nule.

Nová doba informační války

Fotografie z místa neštěstí v Íránu ukazují mnoho celistvých trosek letadla, na kterých je vidět šrapnelové poškození. Na jedné fotografii je dokonce zbytek hlavice rakety. Několik svědků natáčelo padající letadlo a jedno z videií dokonce ukazuje moment výstřelu rakety a zásahu nízko letícího letadla. K těmto svědeckým informacím bychom ale měli být skeptičtí.

Pravda vyjde najevo, jen to potrvá

Místo přiznání pravdy či alespoň zdrženlivosti z oficiálních míst, Írán neuctivě a propagandisticky mate veřejné mínění a nechce připustit zjevnou pravdu. Tvrzení kanadského premiéra označil íránský mluvčí vlády za “velkou lež”.

Všechny evropské i americké aerolinie v den pádu ukrajinského letadla odklonily své lety mimo irácký a íránský vzdušný prostor. Linky z Evropy do Teheránu pak po vystoupení kanadského premiéra okamžitě uzemnili na nejbližším letišti, do Íránu nedoletí.

Nejpravděpodobnější vysvětlení je to nejbanálnější

Připusťme však, že ukrajinské civilní letadlo se nacházelo ve špatný čas na špatném místě. Půl hodiny zpožděné proti letovému řádu. Pohybovalo se v nízké letové hladině, blízko hlavního města Teheránu, zhruba dvě hodiny po odvetném raketovém útoku, který vedlo íránské raketové vojsko na americké základny v Iráku. Na zemi u obrazovek radarů sedí nažhavení íránští vojáci z protivzdušné obrany. Očekávají americké nálety. Tragédie byla nevyhnutelná a velmi pravděpodobně ji způsobila trestuhodná nedbalost. Jenže, bude Írán chtít nehodu poctivě vyšetřit? Omluví se? Odškodní oběti a potrestá viníky? O tom musíme velmi vážně pochybovat.