Doporučujeme

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Podcast: Play in new window | Download

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory. 

Doporučujeme

Podcast: Nejmenovaný ředitel BIS a jeho úkoly

Podcast: Play in new window | Download

Prezident definitivně napočtvrté nejmenoval brigádním generálem plk. Michala Koudelku, ředitele Bezpečnostní informační služby. Ve svátek 28. října bylo vše jasné. Koudelka na zvláštním ceremoniálu jmenování generálů chyběl. Poslechněte si několik bodů k tématu.

Všichni mohli tušit, že jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky do generálské hodnosti nevyjde ani napočtvrté. A taky že ne. Prezident Zeman i čtvrtý návrh vlády shodil ze stolu a patřičně okomentoval v televizním vysílání. 

Ředitel BIS v týdnu před svátkem 28. října, kdy se pravidelně povyšují funkcionáři bezpečnostních sborů a armády, nedostal pozváni na Hrad. Tak se čekalo jen na potvrzení prezidentova kroku. Přišlo nečekaně v pravidelném čtvrtečním pořadu soukromé TV Barrandov. Už jsme si zvykli, že odtud prezident pravidelně zadává úkoly české zpravodajské službě. 

Ani tentokrát neopomněl udělit obvyklou knížecí radu. Tedy méně honit ruské a čínské špióny a více se soustředit na ekonomické zájmy země, chytat korupčníky a finanční kriminálníky. Pronesl to na celoplošné televizní stanici, kterou financují čínské banky.

Pravomoci BIS a srovnání s Evropou

Tak především je tu největší faul, kterého se Miloš Zeman svým tvrzením dopouští. Česká vnitřní zpravodajská služba nikoho nechytá. Protože nemá zákonnou pravomoc zatýkat nebo vyšetřovat. Od toho máme policii. Politici se pro čistě informační funkci zpravodajských služeb rozhodli po listopadu 89. Kvůli zkušenosti se všemocnou StB.

Můžeme vést diskuze, zda je dobře nebo špatně, když služba ví a má informace, ale nemůže konat. Srovnejme to s jinými evropskými zeměmi. V některých mají stejný model jako my. Například Němci. Mají Spolkový úřad pro ochranu ústavy, kterému výkonné pravomoci také scházejí.

Jinde, třeba ve Švédsku nebo v Polsku, fungují v jiném režimu. Vnitřní zpravodajská služba pravomoci vyšetřovat závažné zločiny má. A ve Švédsku je to dokonce ještě opačně. Zvláštní Bezpečnostní policie se soustředí na nejzávažnější zločiny a k tomu funguje jako vnitřní zpravodajská služba.

Koudelku ocenila CIA

Pojďme ale zpět k plukovníku Koudelkovi. Letos obdržel při návštěvě spojených státu ocenění od CIA. A v několika veřejných vystoupeních důrazně varoval před hrozbou špionáže ze strany Ruska a Číny. Naposledy minulý týden v poslanecké sněmovně na bezpečnostní konferenci upřesnil informace z jara tohoto roku. Tedy že se BIS ve spolupráci s policií podařilo rozbít připravovanou špionážní skupinu ruské FSB, která chtěla z Prahy útočit na kybernetické cíle v republice i dalších zemích. 

O den později se služba pochlubila, že pomohla zabránit jednomu z největších kybernetických útoků všech dob. Čínské hackerské skupiny napojené na stát se snažily infiltrovat nejrozšířenější antivirový program na světě, český Avast.

Generační problém při vnímání kybernetických útoků

Pro mnoho lidí mimo svět nejmodernějších technologií je obtížné představit si dopady takových kybernetických útoků. Mohou mít tendenci podceňovat jejich ničivost. Přitom v dnešní internetové době zkompromitovat antivirovou firmu a při tom ovlivnit stovky milionů uživatelů na celém světě znamená snad nejvážnější reputační problém jak pro českou, tak i světovou ekonomiku. 

Co by se stalo, kdyby avizovanou ruskou útočnou síť na českém území spojenci označili za původce kybernetickych útoků? To by mohlo otřást důvěrou našich spojenců a těžko bychom vysvětlovali, že Rusové byli u nás jen na dovolené. 

Bamberská aféra a uražený Zeman

Nezvyklou nedůvěru prezidenta Zemana si BIS vysloužila už na konci devadesátých let. Po tzv. Bamberské aféře služba odmítla potvrdit Zemanovu představu, že šlo o komplot jeho politických rivalů. Od té doby se Miloš Zeman službě nepřetržitě mstí, ať už šťouchanci ve svých politických memoárech nebo zmiňme zcela cílené poškození reputace zpravodajských služeb v kauze Novičok.

Významné ekonomické zájmy

Vraťme se ale k prezidentově radě, aby se BIS věnovala ekonomickým zločinům. Prezident skutečně má jednu z mála pravomocí. Zaúkolovat zpravodajskou službu s vědomím vlády. Jenže i mluvčí Bezpečnostní informační služby se ohradil, že úkoly, které se týkají korupce, nepatří mezi zákonné okruhy zpravodajské služby. Pokud do zákonné působnosti nepatří, nemohou takový úkol začít plnit. Musejí ho zdvořile odmítnout. Ekonomickou kriminalitu, tedy korupci, podplácení a podobné nelegální aktivity, musí řešit policie. To není úkol pro zpravodajskou službu.

Ochranu významných ekonomických zájmů státu už zpravodajské služby v popisu práce mají. Takové úkoly plní služby tzv. ze zákona. Nikdo jim to nemusí dávat za domácí úkol. BIS skutečně v minulosti mnohokrát vlády varovala před ekonomickým ohrožením republiky. Například před prodejem podílu ve státních aerolinkách ČSA. Nakonec skončily neslavně v rukou čínských investorů. Nebo pád Sazky. České sportovní svazy o ni přišly za bílého dne a bývalého ředitele Sazky, který si při řízení podniku nepočínal zrovna prozíravě, prozatím všechny soudy osvobodily.

Z toho vyplývá jediné. Že čeští ústavní činitelé si s informacemi svých zpravodajských služeb nikdy nevěděli rady. Ani těch, které se týkaly skutečného ekonomického ohrožení státních zájmů.

Energetická bezpečnost

Když se bude Bezpečnostní informační služba věnovat ekonomickým zájmům, jeho součástí je také energetické bezpečnosti země. Narazí tam na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Kde se uzavře kruh ruské špionáže.

Nejde tedy dost dobře bojovat proti ruské a čínské špionáži a nepodívat se při tom na ekonomický i politický aspekt. Rusko si své zahraniční úkoly totiž pečlivě a zodpovědně plní. Zpravodajskou přípravu, tedy především ovlivňování politiků a konstrukci vlivových sítí už mají Rusové hotovou. Varovným příkladem by pro nás mělo být zadlužené Maďarsko se svou jadernou elektrárnu Paks, ve které nyní Rusové dostavují další bloky. I když už měly dávno stát a dodávat elektřinu, zatím je Maďarsko jen ruským dlužníkem a projekt má mnohaleté zpoždění.

Nejlépe informovaný zpravodajec

Michal Koudelka o ruském a čínském způsobu práce špionů ví nejlépe za všech bezpečnostních profesionálů v této republice. Svou kariéru ve zpravodajské službě, bezmála pětadvacet let, zasvětil boji proti skutečně nebezpečným zájmům Ruska a stále více sílící Číně. 

Nebude pro něj žádný problém věnovat se jim i v oblasti významných ekonomických zájmů našeho státu, nebude k tomu potřebovat generálskou hodnost, ani rady od prezidenta. S určitou lehkostí přešel své nejmenovaní a načasoval přednášku o rozbité ruské zpravodajské síti právě na týden před svým nejmenovaním do generálské hodnosti. I když se premiér Babiš nechal slyšet, že prezident mu povýšení Koudelky slíbil.

Těšme se tedy, zda Miloš Zeman popáté změní svůj názor a splní svůj údajný slib. Nebo zda a s jakou výmluvou proběhne páté nepovýšení plukovníka Koudelky v květnu 2020.

Doporučujeme

Home Credit odstoupil od smlouvy s Univerzitou Karlovou

Podle tiskového prohlášení Home Creditu šlo o iracionální debatu. Není to pravda. Debata byla zcela racionální. A mířila na nelegální aktivity firmy na poli spotřebitelských úvěrů. A na to, že se tím univerzita nemá špinit.


Home Credit se inspiroval Pekingem a vypověděl smlouvu s Univerzitou Karlovou sám ještě dříve, než by o ní akademický senát jednal. Něco se v té Číně přecejen naučili.


Tlak veřejnosti má smysl. Přátelé, děkuji všem za podporu!


P. S. Peníze, které univerzita podle rektora tolik potřebujeme, ji sesbíráme sami. A věřím, že se různé poctivé a odpovědné společnosti najdou také a věnují univerzitě peníze i bez ponižujících smluvních podmínek.

Doporučujeme

Podcast: Univerzitní úvěrová spolupráce

Podcast: Play in new window | Download

Univerzita Karlova podepsala smlouvu se soukromou firmou o poskytnutí roční částky 500 tis. korun. Privátní sektor poskytuje partnerství univerzitám běžně. A je to chvályhodné. Naprostou bouři napříč celou akademickou sférou vyvolalo to, že relativně nevýznamný obnos věnuje univerzitě firma Home Credit. Musíme dodat, že patří skupině PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Home Credit jako největší poskytovatel nebankovních půjček podle všeho není pro akademiky vhodným vzorem. Protože inicioval desítky tisíc nelegálních exekucí.

Jak fungují nebankovní úvěry

Finančně méně gramotným nabízí Home Credit rychlé půjčení peněz. Třeba na spotřební elektroniku. Za půjčených dvacet tisíc si tak někdo obstará domů televizi. A půjčku z jakýchkoliv důvodů nevrátí. Rozhodčí doložky ve smlouvě znamenaly, že o nezaplaceném dluhu zrychleně rozhodl soukromý rozhodce, určený smlouvou. Home Credit si napočítal smluvní pokuty, přidal úroky a celou věc předal dohodnutému exekutorovi. Ten už nevymáhá dvacet tisíc s úroky, ale se všemi pokutami a poplatky klidně i stotisícový dluh. Částky se z původních dvaceti tisíc dostávají do výší, na jejichž vrácení dlužník nemá a mít nemůže.

Z podobných dluhových pastí, nikoliv však z dluhu samotného, vás případ po případu může vysekat nadaný advokát. Upozorní soud na nelegální tzv. rozhodčí doložku. Obvykle bývá v úvěrové smlouvě hodně malým písmem v posledním odstavci. V té se svým podpisem budoucí dlužník zbavoval možnosti, aby o jeho dluhu rozhodoval český soud. A takového práva vás nikdo zbavovat nesmí.

Dluhy se mají platit

Neměl by vzniknout dojem, že vybízím k nesplácení dluhů. Dluhy se platit mají a když ho někdo vyrobí, nechť ho také věřiteli splatí. Velkou otázkou ale je, zda takové neetické chování, nyní soudně uznaná nelegální praxe s rozhodčími doložkami a spřízněnými exekutory, má být vzorem pro studenty. Nebo že by snad studenti měli na téma vymáhání dluhů psát diplomové práce. K tomu i k dalším zcela praktickým záležitostem se smlouva vyjadřuje.

Home Credit se také smluvně zavazuje zvyšovat univerzitě rating. Jenže se povedl pravý opak. Ozývají se studenti, profesoři i absolventi. Jeden z nich, profesor na Cardiff University Jiří Přibáň poslal do Prahy rektorovi rezignační dopis na členství v Čestné radě absolventů.

Slibem nezarmoutíš

Ozývají se samotní studenti a tropí si na nástěnkách žerty, že místo kreditů budou za zápočty odměňováni homekredity nebo že po úspěšné zkoušce dostanou telefon na výhodný úvěr. Přitom každý absolvent magisterského studia každé fakulty přísahá na slib, z něhož citujme krátkou pasáž:

„Budete vytrvalou prací nadále pěstovat a rozvíjet svá bádání o společnosti a lidstvu, a to nikoli pro hamižný prospěch, ani pro zisk marnivé slávy, ale proto, aby se šířila pravda a aby se jasněji skvěla její zář, jíž je udržováno blaho rodu lidského.“

Petici proti spolupráci můžete podepsat on-line: https://www.petice.com/signatures/petice_proti_spolupraci_univerzity_karlovy_s_firmou_home_creditppf/

Otevřený dopis ve věci podepsání partnerské smlouvy Univerzity Karlovy se společností Home Credit

Vážený pane Zimo,

jako absolvent Univerzity Karlovy jsem naprosto zděšen, že jste za naši univerzitu zřízenou v roce 1348 podepsal partnerskou smlouvu s poskytovalem domácích úvěrů společností Home Credit z finanční skupiny PPF.

Považuji to za Vaše morální selhání, dvojnásob poté, co jsem se seznámil s obsahem smlouvy.

Společnost Home Credit mj. vede desítky tisíc nezákonných exekucí a nedělá nic proto, aby toto selhání systémově napravila. Čeká jen na další a další rozsudky českých soudů.

Zde je odkaz na petici, kterou za jediný den podepsalo více než 100 občanů, které situace na Univerzitě nenechává laxními:

https://www.petice.com/signatures/petice_proti_spolupraci_univerzity_karlovy_s_firmou_home_creditppf/

Vyzývám Vás k tomu, abyste učinil veškeré kroky k tomu, aby taková smlouva byla vypovězena. Naprosto podkopává principy akademických svobod a nezávislosti Univerzity.

S pozdravem

Mgr. Jiří Bulan

absolvent FSV UK

V Praze dne 9. října 2019

Podcast: Digitalizace státu na obzoru. Bohužel pod taktovkou velkých IT hráčů

Podcast: Play in new window | Download

Poslanecká sněmovna už podruhé projednává zákon o právu na digitální službu. Před několika měsíci se zástupci všech parlamentních stran zcela výjimečně shodli, že takový zákon podpoří a v prvním čtení skutečně prošel. Občan má vyřídit se státem vše po internetu a úřady mu to budou muset umožnit. Stát nebude smět od občana vyžadovat informace, které už o něm ví a má uloženy ve svých registrech.

Vznikne nadneseně řečeno jakási digitální ústava. Známá právní poučka totiž praví: občan může dělat vše, co mu zákon nezakazuje, naopak stát smí činit jen to, co má zákonem uloženo. Tento princip dovedený ad absurdum a silný český resortismus znamená nejméně desetileté zpoždění v oblasti digitalizace. Státní úředníci se rádi vymluví: zákony nám to neukládají. A ministerstva se mezi sebou jen dohadují, co je čí kompetence. Vpřed se nehýbe vůbec nic.

Podpisy, razítka

Průměrný státní úředník je posedlý papíry, podpisy a razítky. Prodloužení řidičského průkazu? Vyplníte papírový formulář od jména až po adresu bydliště. Úředník ho poctivě přepíše do počítače. Nebo se rozhodnete založit firmu. Od prvního podpisu společenské smlouvy u notáře až po první výpis z rejstříku to znamená oběhnout pár kilometrů a mít s sebou štos papíru. A zaplatíte také spoustu peněz. Za to, že úředníci údaje z papíru zapisují do počítače.

Nový zákon si klade za cíl všechno otočit a úřadům nařídit, že nikdo nic vyplňovat nebude na papír nebude a že dokonce stát bude ten, který vše vyplní za vás ze svých registrů. A také vás třeba před skončením platnosti vašeho řidičského průkazu upozorní, abyste si ho prodloužili. Samotné prodloužení by se mělo udát na několik kliků ve vašem počítači.

Hon na zakázky

Jenže. Co když se z povinné digitalizace státní správy stane hon na obří IT zakázky? Návrh zákona totiž pochází přímo od šéfa ICT Unie, která sdružuje největší počítačové firmy na trhu. Zákon dává státu lhůtu pěti let, ve které musejí digitální přerod povinně podstoupit.

Český úředník ve spojení s politiky ve své pohodlnosti až příliš často uděluje zakázky na provoz počítačových systémů v ohromných miliardových objemech. Často bez soutěže. Rekordmanem v délce plnění a vyplacených miliardách bude určitě firma IBM na ministerstvu financí, která spravuje systém pro výběr daní už dlouhých 28 let. Zabránit uzamčení k jednomu dodavateli však návrh nového digitálního zákona neobsahuje. Naposledy firma IBM dostala zakázku bez výběrového řízení na dodání elektronické evidence tržeb, jako přílepek k již existujícím smlouvám.

Estonsko by mělo být vzorem

V tom i mnohém jiném se lišíme od Estonska. Takové praktiky ve státní správě jsou výslovně zakázané. Estonsko úřadům nařizuje IT systémy soutěžit technologicky neutrálně. Provozovat je zcela transparentně. Zdrojové kódy musejí být otevřené. A naopak data občanů, tedy zákazníků státu, zase dokonale chráněná. IT zakázky musejí být rozděleny na menší funkční celky, nad kterými musí mít plnou kontrolu samotný úřad, nikoliv externí firma.

Ve Velké Británii jsou zase úřady povinné se IT projektů přímo účastnit, spravovat je a být při procesu dodání. Úřad tak nikdy není slepě závislý na jedné firmě.

Všechno on-line, ale za jakou cenu

Co přinese nový zákon o právu na digitální službu občanovi je jasné. Vše, co jste si kdy museli jít vyřídit na úřad v úřední dny od 8 do 17, si budete moci vyřídit on-line, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Jen s pomocí čipového občanského průkazu.

Na co by se ale nemělo zapomenout v nové digitální ústavě, jsou zkušenosti ze zemí, kde vědí, jak s digitalizací nakládat a jsou napřed. Buďme obezřetní. Ten, kdo zákon sepsal a předkládá jsou největší IT hráči na trhu. Počítačoví kapři si svůj miliardový rybník vypouštět nebudou, naopak se budou snažit nějakou miliardu do něj napustit navíc.

Podcast: Nedávejte čínským komunistům klíče od telekomunikací. Varoval ředitel BIS v Senátu

Podcast: Play in new window | Download

Zatímco prezident slavil na Žofíně s čínským velvyslancem 70. výročí vzniku Čínské lidové republiky, senátor Pavel Fischer svolal do Valdštejnského paláce veřejné slyšení na téma národní bezpečnost a obchod s Čínou. O největší překvapení se v závěru slyšení postaral ředitel Bezpečnostní informační služby Michal Koudelka. Vystoupil a důrazně varoval, že pokud dnes pouštíme Čínu do našich telekomunikačních sítí, dáváme tak od nich klíče nepřímo do rukou čínské komunistické straně. 

Stalo se tak v den, kdy Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost označil Čínu a Rusko za původce brutálních síťových útoků na jedno z českých ministerstev.

Dlouhá léta jsme si zvykli od Bezpečnostní informační služby slýchat jednou ročně, když ve veřejné výroční zprávě za předcházející rok zpravodajci upozornili na ruské špióny. A málokdy se zprávy nějak rozcházely s rokem předchozím. Aktivitu ruského velvyslanectví jsme začali považovat za jakýsi východní folklór.

O Číně každý rok čteme stále podrobněji. Země středu o naši republiku uprostřed Evropy projevuje nezvyklý zájem a čeští zpravodajci to zaznamenali. Číňané kromě svých klasických metod, tedy zaměstnat vysloužilé politiky ve firmách s čínským kapitálem, začínají proti nám pracovat systémově. 

Nejmenovaný generál

Zprávy o Číně a Rusku s nelibostí nese prezident republiky Miloš Zeman. Plukovníka Koudelku ostatně třikrát odmítl jmenovat do generálské hodnosti. I když je čtvrt století profesionálem české bezpečnostní komunity, který se obranou proti špionáži zabývá od samého kariérního začátku.

S varováním musejí začít vláda i prezident jako oprávnění adresáti informací zpravodajské služby něco skutečně dělat. Podle ředitele BIS právě tato vláda reaguje na jeho zprávy naprosto profesionálně, což prý dříve zvykem nebývalo. Možná k tomuto zvyku nepřispěl ani sám Miloš Zeman jako premiér. Se svými zpravodajskými službami vedl poziční válku po tzv. bamberské aféře. Zeman jako vysloužilý premiér ve své knize vyplísnil zpravodajce, že všechny služby můžeme beze zbytku zrušit a bezpečnost státu to neohrozí. A posléze už jako prezident, označil příslušníky BIS v televizním vysílání za čučkaře, aby s nimi zúčtoval definitivně.

Špioni ve ventilační šachtě

Ředitel zpravodajské služby popsal spektrum práce čínských špionů, od amatérského šplhání šachtami a špehování skrze mřížku ventilace, až po naprosto sofistikované metody cíleného elektronického sledování, odposlechu a kybernetických útoků na počítač či telefon zájmové osoby. Není úplně jasné, zda bychom se měli smát amatérským šplhajícím špionům nebo by nás smích měl okamžitě přejít. Zejména v kombinaci s čínskými technologiemi v mobilních sítích páté generace.

Klíče od našich telekomunikací i od naší země bychom skutečně neměli nikomu svěřovat. Naopak bychom se o ně měli postarat sami nebo s pomocí našich důvěryhodných spojenců. Zatímco Evropa bývala dříve v čele výzkumu a technologií, v posledních letech zaspala. A je tak co dohánět. Ať už se vydáme jakoukoliv cestou, před Čínou, která se na našem území snaží utrhnout co největší vliv, se musíme mít na pozoru, pokud chceme zůstat svobodnou demokratickou zemí.

Huawei vrací úder

Huawei stále dodává technologie do páteřních sítí státní správy. A to bez ohledu na varování Národního úřadu pro kybernetickou bezpečnost, který vloni veřejně upozornil, že s Huaweiem je zkrátka problém. Striktně sice dodávky čínských technologií s červeným logem úřad nevyloučil, ale nařídil pracovat s tzv. analýzou rizik. Tedy důsledně prozkoumat, kam se daná technologie instaluje.

Jednou z takových institucí je Státní tiskárna cenin. Není to jen obyčejná tiskárna. V republice není citlivější organizace, která kromě tisku peněz tiskne i všechny české identifikační doklady, tedy občanské průkazy a pasy. K průkazům musí vydávat elektronické certifikáty a pracovat s kryptografickými prostředky. Nebo třeba policejní prezidium, které dostane od Huawei páteřní síťové prvky a sbíhají se u něj data ze všech trestních řízení. Tak takovou analýzu rizik by si zasloužil znát každý občan České republiky.

Komunistické evangelium

Poté, co NÚKIB vloni zveřejnil výbušnou informaci, začala v médiích na povrch vyplouvat znepokojující pravda. Že na poradách Huawei pravidelně zasedají pracovníci čínské ambasády a že radí pracovníkům Huawei, jaké informace mají zjišťovat o nákupčích a manažerech českých úřadů a státních firem.

Státní správa neobchoduje s Huawei napřímo, ale přes prostředníky. Jejich úkolem je (cituji z webových stránek) „evangelizovat Huawei technologie ve společnostech jako ČEZ, ČEPS, eON, RWE a dalších“ (konec citace). Tedy i do státem vlastněných firem, kam veřejná kontrola hůře vidí.

Takhle si pravděpodobně evangelizaci technologií představuje čínská komunistická vláda. Která pak těžko může prohlašovat, že se soukromou firmou Huawei nemá nic společného.

Huawei zasahuje v Polsku i v Africe

Huawei operuje třeba i v Ugandě, kde přes své technologie nasazené u mobilních operátorů napřímo předává odposlechy vládě. Aby ta potom likvidovala  politickou i názorovou opozici.

V Polsku obchodního ředitele Huawei zatkli pro špionáž. Huawei se ho nezastal, ba naopak ho okamžitě propustil.

A žádnou z informací vedení společnosti nedementovalo. Ani to nešlo. Tiskové oddělení se zmohlo pouze na klasický argument, že dělají vše, co je v telekomunikačním byznysu běžné a že čínské zpravodajské službě by nikdy žádné informace dobrovolně nepředali.

O tom musíme pochybovat už ve světle případů, které jsou veřejné. Zkušenosti s Huawei už několik států učinilo. Čínskou státní podporu, která umožňuje nasadit masivní množství telekomunikačních technologií za lákavě nízkou cenu, v konečném důsledku může nevratně poškodit evropský telekomunikační trh. To bychom neměli chtít.

Telekomunikační byznys je, byl a bude vždy protkán zájmy států, firem a s rozmachem IT z podstaty věci všudypřítomný. Pokud ale veškeré indicie i varovné kontrolky vnitřních zpravodajských služeb našich i spojenců blikají, skutečně není čas na hrdinství a už vůbec ne na úspory.

Boeing letí na jeden motor, prý vše pod kontrolou

Odbornou i laickou veřejnost vyděsil kapitán letadla společnosti Smartwings. Boeing 737 vezl cestující z řeckého ostrova Samos do Prahy a ještě nad Řeckem mu  vysadil jeden ze dvou motorů. Manuál letadla v tu chvíli velí přistát na nejbližším vhodném letišti. Kapitán se ale rozhodl doletět až do Prahy.

A právě o termín „vhodné letiště“ se teď vede spor. Mluvčí letecké společnosti odmítá, že by kapitán udělal chybu. Přeletěl s jedním funkčním motorem 1600 km přes Evropu a přistál až v Praze. Piloti se na odborných fórech děsí jeho činu, stejně tak šéf Úřadu civilního letectví, který má na starosti bezpečnost letání v České republice.

Dvoumotorový Boeing je stavěný tak, aby v případě výpadku jednoho z motorů mohl letět dál, i jen s jedním funkčním motorem. Avšak jen proto, aby co nejdříve bezpečně přistál. Kdyby se rozbitý motor vypnul třeba kvůli špatnému palivu, to samé hrozí i motoru zbývajícímu. Z letadla se pak stává bezmotorový kluzák.

V letectví existuje jen několik málo událostí, kdy velké dopravní letadlo bez zapnutých motorů doklouzalo bezpečně na letištní plochu. A tak se prostě s jedním motorem nelétá, ale co nejdříve přistane. Ideálně na letišti, kde je servis pro danou značku letadel.

Letadlo ale musí letět v nižší letové hladině. Tu si kapitán vyžádá a musí odůvodnit. A to také nebylo správně. Kapitán letadla ohlásil dispečerům problém s klimatizací a o nefunkčním motoru se nezmínil.

Když letadlo skončí na náhradním letišti, pro cestující se vypraví náhradní letadlo nebo se pošlou do cíle jinými linkami. Což samozřejmě znamená ekonomickou ztrátu. A to je něco, co si Smartwings po kauze Boeing 737 MAX, nemůže dovolit. V Praze stojí uzemněných sedm strojů 737 MAX, se kterými firma počítala pro letní letový řád.

Bedlivě nyní sledujme, jak se podaří společnosti vysvětlit tento bezpečnostní hazard. A jak se k němu postaví dohledový úřad a jak incident vyšetří. Tentokrát se nikomu nic nestalo. Budeme ale donekonečna zkoušet, jestli letadlo na jeden motor poletí přes celou Evropu? Budeme přitom ohrožovat přitom zdraví a životy cestujících, jen proto, aby společnost nepřišla o peníze a čas? Kolik takových dalších případů se asi nad našimi hlavami událo a veřejnost o nich ještě neví.

Vyšlo jako komentář na ČRo Plus

Proč mýto na silnicích nevybírá přímo stát?

Mýtnými miliardami se střílí, jako kdyby to byly korunové položky. Miliarda sem, miliarda tam. Od roku 2007, kdy výběr mýta odstartoval, vybral stát od řidičů bezmála sto miliard korun. Nebylo to ale zadarmo. Náklady na správu mýta polykaly každý rok 1,5 miliardy a směřovaly do rukou rakouské firmy Kapsch, která první tendr vyhrála a měla za úkol se o všechno postarat na klíč.

Provoz mýta měl po deseti letech podle ideálního plánu přejít do rukou státu. Tak jako třeba v Rakousku. A částečně se to stalo. Mýtné brány, všechny kabely, antény a technologie jsou nyní opravdu státní. Co ale do státních rukou nepřešlo je věc neméně důležitá, IT systém pro záznam a účtování a v neposlední řadě lidé, kteří ho umí obsluhovat.

Ministerstvo dopravy kolem roku 2017 nejprve dlouze otálelo a pak vypsalo tendr na nového provozovatele pro další roky. Mezi velkými hráči se o miliardovou zakázku rozpoutal lítý boj. Nechybí v něm řada žalob, protichůdná rozhodnutí antimonopolního úřadu, miliony v hotovosti a policejní prohlídky. Vše propojené do nejvyšších politických pater.

Kapsch tušil, že v novém tendru už nevyhraje. Proto v posledním tažení ještě zkusil zahrát notu, že vydá i to poslední, co má. Své lidi i know-how státu za pár set milionů prostě prodá a tím si udrží na výběr mýta jistý vliv. Ministerstvo dopravy by pak vlastně žádný nový megatendr vypisovat ani nemuselo. Mýto by si vybíral stát sám. Avšak Ministerstvo takovou nabídku odmítlo.

Mýtný systém měl provozovat stát

Naposledy médii proběhla informace, že Ředitelství silnic a dálnic si od Kapsche odmítlo převzít tzv. datový sklad. Tedy všechna data, která mýtné brány od roku 2007 dosud nasbíraly o všech jízdách. Takový datový sklad však měl být pod správou státu od úplného začátku zakázky. Od prvního okamžiku, kdy se mýto začalo vybírat. Myšlení manažerů státu k tomu ale není uzpůsobené. Jakmile jen něco vzdáleně připomíná počítače, stát raději vyplatí nesmyslné miliony, spíše miliardy firmám, často bez výběrových řízení, než aby si připravil vlastní lidi, kteří by mohli IT systémy spravovat a provozovat.

Jasné je, že státní správa těžko vybuduje mýtný systém na zelené louce. Na to si opravdu musí najmout specializovanou firmu. Běžný provoz nově dodaného počítačového systému a jejich plná kontrola, to je například ve Velké Británii nebo Estonsku základní podmínkou každé veřejné IT zakázky. Specialisté na úřadech musejí umět provozovat koupené systémy sami bez zásahu dodavatelů. Je to jejich základní povinnost i zákon zdravého rozumu, který brání tzv. “vendor lock-in”, nebo uzamčení k jednomu dodavateli.

Mýto od konce tohoto roku bude vybírat společnost CzechToll Petra Kellnera. Nebude si z mýta ukrajovat 1,5 miliardy, ale jen jednu miliardu ročně. A stát zase nebude mít v ruce vůbec nic. Promarněná šance ušetřit z mýta mnoho stovek milionů, naučit stát dělat v oblasti IT to, co má a co umějí v jiných evropských zemích. A všechny ušetřené peníze se mohly konečně nainvestovat do českých silnic. Které jsou mj. podle bankovních ekonomů na úrovni Pákistánu.

Vydáno v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus
https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-proc-myto-na-silnicich-nevybira-primo-stat-8035601