Doporučujeme

Podcast: Digitalizace v krizových časech koronaviru

Podcast: Play in new window | Download

Koronavirus udělal pro digitalizaci lidstva to, co nezvládlo sto vládních koncepcí. Samozřejmě vtip neplatí pro Estonsko, kde na digitalizaci státu i školství vsadili už před 25 lety. Sázka zdá se vyšla na jedničku. Nebýt estonského Skypu, těžko bychom ve vyhlášeném stavu nouze právě teď a zcela automaticky z jakéhokoliv počítače přenášeli videohovory po internetu. Miliony lidí díky digitalizaci začali pracovat z domova. 

I české školství se ze dne na den změnilo. Učitelé natáčejí videa pro své žáky a streamují je přes sociální sítě. Český rozhlas dokonce spustil pro výuku žáků celou sekci v aplikaci Můj rozhlas. Česká televize zahájí zvláštní výukové vysílání UčíTelka.

Dobrovolníci z organizace Česko.digital přispěchali na pomoc Ministerstvu zdravotnictví a v několika dnech zprovoznili informační web o epidemiologickém stavu.

Lidé v karanténě přešli na práci z domova. Přenosné počítače jsou součástí výbavy každé větší firmy. A pokud nejsou, snadno se dokoupí. Tedy než dojdou zásoby zastavené čínské produkce.

A nakonec snad i česká státní správa si uvědomí, že udržet sama sebe v chodu uprostřed nouze bude možné jedině v případě, že se občané domluví se svými úředníky po internetu. Snad to povede k urychlenému postupu digitalizace agend a odbourání tun papíru, které ze setrvačnosti úředníci tisknou a často po lidech vyžadují.

Nadcházející ekonomická krize bude bolestivá pro mnoho oborů a profesí. Ani digitalizace není univerzální spásou. Nevyřeší třeba okamžitý pokles ve sportu a kultuře. Pracovníci těchto oborů jsou ze dne na den na nule. Objevují se ale náznaky semknutí společnosti. My všichni objevujeme příležitosti, že se můžeme věnovat více svým nejbližším, méně dojíždět za prací, a v konečném důsledku přispět životnímu prostředí.

S pomocí počítačů a digitalizace můžeme nadcházející krizí hladce proplout a pokud ne zcela hladce, tak minimalizovat ztráty a zjistit, jaké jsme si vytvořili zásoby a jak jsme flexibilní. Málokdo bude chtít hodiny sedět v kanceláři se sto lidmi, pokud stejný objem práce vyřídí z notebooku z domova. Zkrátka doufejme, že digitální svět nám právě teď otevírá možnost využít techniku na sto procent.

Doporučujeme

Podcast: Elektronické dálniční známky bychom měli. Které IT projekty budou další?

Podcast: Play in new window | Download

Naprogramovat státní zakázku na elektronické dálniční známky v hodnotě 400 milionů za víkend? Podařilo se to při hackathonu skupině programátorů, které naštval přístup českých úředníků i politiků. V podcastu se zamýšlím nad vztahem státu ke svým IT zakázkám.

Programátoři dobrovolníci o víkendu při hackathonu #znamkamarada sfoukli zakázku, která měla spolknout 400 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Soukromá aktivita podnikatele Tomáše Vondráčka zaměstnala šedesátku lidí na padesát intenzivních pracovních hodin. 

Začali v pátek večer. V neděli už veřejnosti představili fungující e-shop pro nákup dálniční známky i nástroj pro ověření její platnosti podle registrační značky. Za korunu, dvě nebo tři si můžete pokusnou známku koupit. Výtěžek jde na dobročinné účely.

Ukázali politikům i úředníkům, že se dá takový projekt vytvořit efektivně, transparentně a levně.

Politická hra, rychlé firmy. Zakázka, která sesadila ministra

Nyní už bývalý ministr dopravy se rozhodnul v zakázce pokračovat i přes velkou nevoli odborné IT veřejnosti. Všude na sociálních sítích i v médiích byla vláda pod palbou kritiky i posměchu. Běžný e-shop nemůže přece stát 400 milionů. Navíc dalších 400 milionů chtěl stát zaplatit za vytvoření sítě prodejních míst pro elektronické známky, například na čerpacích stanicích. 

Několik dnů kauza plnila stránky novin. Premiér se rozhodl odvolat ministra dopravy, mimochodem nestraníka a tzv. odborníka, Vladimíra Kremlíka. Na jeho místo dosadil prozatímně svého ministra průmyslu Karla Havlíčka. A ten obě zakázky obratem zrušil.

Hackathon je šou. Úředníci nevědí, co chtějí

Odborníci vědí, že hackathon je šou, jakýsi ultramaraton programátorů. Nemůže a neměl by nahradit poctivě odvedenou projektovou práci. Jenže u nás máme dlouholetý problém ve spolupráci soukromých IT firem s úřady.

Největší tendry na informační systémy se zadávají jako monolitické bloky v hodnotě stovek milionů, někdy miliard korun. Firmy si stát vybírá nekoncepčně, tendry pak končí u soudů. Úředníci u výslechů na policii. Tedy pokud se vůbec nějaké veřejné výběrové řízení vyhlásí. Mnoho zakázek zadají úředníci napřímo. A tak tomu mělo být i u elektronické dálniční známky.

A nebyl to jediný otazník kolem této zakázky. Nahradit tisk a distribuci papírových známek mělo každoročně státnímu rozpočtu ušetřit stovky milionů korun. Jenže jiné a naprosto zbytečně zaplacené stovky milionů korun měly směřovat do utajeného projektu. 

Firma, která zakázku dostala, už s ministerstvem dopravy spolupracovala na vývoji konceptu elektronické dálniční známky. Pokud společnost spolupracuje na zadání a zároveň zakázku posléze v neveřejném výběrovém řízení získá? To je špatně. Jiná konzultantská firma pracovala na projektovém řízení. Majitelova manželka je šéfkou IT ve Státním fondu dopravní infrastruktury, který zakázku řídil. Takové jednání je naprosto neetické.

Kudy ze šlamastiky ven

Pokud bychom měli státním úředníkům poradit, co si z kauzy dálničních známek mají odnést? Tak především, miliardové ceny za informační systémy nejsou zárukou, že takové systémy budou fungovat a že jsou peníze vynaložené účelně. Právě nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo vypsat zakázku na informační systém za 2,5 miliardy korun na výplatu sociálních dávek.

Správně fungující systém by měl být složen z jednoduchých funkčních modulů. Podobně jako třeba osobní automobil. Aby každý díl mohli vyměnit v jakémkoliv autoservisu. Moduly se složí ve funkční celek bez ohledu na konkrétního dodavatele. Úřad a jeho zaměstnanci mohou ručit za chod systému a v případě nutnosti vyměňovat jednotlivé náhradní díly sami vlastními silami nebo vysoutěžit nejvhodnějšího dodavatele.

Stát by ke změně měl donutit i velké hráče na IT trhu. Všem ale zřejmě patová situace vyhovuje. Změnit systém vyžaduje nejprve změnit myšlení českého politika i českého úředníka.

V České republice existují minimálně dvě neziskové technologické iniciativy. Hlídač státu (hlidacstatu.org) a Česko.digital (cesko.digital) mají cíl: Pomoci státu tam, kde IT málokdo rozumí. Uvědomují si, že pomoc je záležitostí promyšlené projektové práce. V případě Česko.digital z velké části také dobrovolnické.

Jak se můžeme inspirovat u Estonska

Návštěva českého premiéra v estonském Tallinnu ukázala, že Česká republika zatím ještě není zemí pro budoucnost, jak praví vládní slogan. Náš externí spolupracovník Jiří Bulan komentuje, jak je Estonsko daleko v oblasti digitalizace i bezpečnosti.

Návštěva premiéra Andreje Babiše v Estonsku nám trefně ukázala jeden prázdný slogan: Czech Republic, Country for the future. Neboli Česká republika, země pro budoucnost. Premiér dostal v Tallinnu lekci toho, jak má ve skutečnosti stát fungovat směrem k občanům jako ke svým klientům. Minimalisticky a digitálně. A jak má stát investovat do své obranyschopnosti, i té kybernetické.

Premiér zvyklý na papírový diář se podle svého marketingového týmu shlédnul v digitalizaci a chtěl by Estonsko napodobit. To zní úsměvně od člověka, který objevil Skype teprve před několika měsíci. Estonsko má v digitalizaci před námi nejméně desetiletý náskok.

V devadesátých letech Estonci znovu nabyli ztracenou samostatnost a o deset let později s rozvojem internetu odstartovali cestu digitalizace. Završili ji světovým unikátem. Funkčním a bezpečným internetovým hlasováním ve volbách. Při těch posledních parlamentních hlasovala on-line téměř polovina voličů.

Digitální stát

Základem funkčního digitálního estonského státu je občanský průkaz s bezpečným čipem. A samozřejmě i s přibalenou čtečkou, aby mohl tuto občanku každý v počítači okamžitě používat. Tedy podepisovat dokumenty a přihlašovat se do státního portálu. Vyřídíte v něm naprosto všechno. Jen ke sňatku, rozvodu a prodeji nemovitosti se musíte dostavit osobně.

Technologičtí pionýři

Estonský Skype se svého času stal synonymem telefonování. TransferWise se stává synonymem pro banku. Bolt zase pro taxislužbu. A to jsou jen tři nejznámější estonské značky z celého spektra úspěšných digitálních firem.

Z čeho takové digitální úspěchy pramení? Estonský stát vždy podporoval výuku informačních technologií už od prvního stupně základní školy. Ale především, s úřady se kvůli nákladům začalo komunikovat digitálně na přelomu nového milénia. Souhra šťastných okolností v Estonsku vedla k úspěchu. Možná k tomu přispělo to, že zemi obývá jen 1,3 milionu obyvatel a politici jsou obvykle o jednu či dvě generace mladší a tedy pružnější, než je zvykem u nás.

Proč to nejde u nás

Proč se naše země dosud stavěla k digitalizaci přinejmenším prapodivně? Estonsko přitom nabízí své digitální systémy k okamžitému nasazení. Bez licenčních poplatků. Zadarmo. Kupodivu toto hotové řešení málokdo bere za své. Velké IT monopoly nechtějí přijít o svá sousta z veřejných zakázek. Úředníci ani politici digitalizaci nerozumějí. Nebo možná ani rozumět nechtějí. K estonskému vzoru se v Česku snad přiblížíme v následujících pěti letech usilovné práce. Pokud se místní státní správě podaří naplnit nový digitalizační zákon.

Politika by zkrátka neměla stát na sloganech a floskulích. Estonsko nám ukazuje, jak se malá skandinávská země zapomenutá kdesi v Pobaltí stala světovým lídrem digitalizace a kybernetické bezpečnosti.

Nezůstávejme však pouze u bezpečnosti kybernetické. Estonsko sdílí s Ruskem třísetkilometrovou hranici. Když máte za humny takto nebezpečného souseda, velíte k obezřetnosti. Estonci se jako jedni z mála mohou pochlubit dvěma procenty svého hrubého domácího produktu investovaného do obrany.

Musíme se zkrátka od Estonska ještě mnohé učit. Pak bychom se možná mohli chlubit sloganem, že jsme zemí pro budoucnost.

Odvysíláno jako komentář na ČRo Plus v pořadu Názory a argumenty

Ukrajinský Boeing sestřelen

V Íránu spadnul ukrajinský civilní Boeing, který krátce předtím odstartoval z mezinárodního letiště v Teheránu. Všech 176 lidí na palubě letu PS752 zahynulo na místě. Íránská státní tisková agentura přispěchala s verzí, že letadlo spadlo kvůli přehřátým motorům. Ukvapený závěr tiskové agentury překvapil celý svět.

Kanadský premiér Justin Trudeau oficiálně a důrazně kontroval. Jeho vlastní i spojenecké zpravodajské služby mají silné důkazy, že letadlo sestřelila raketa země-vzduch. Americký Newsweek zveřejnil potvrzenou informaci z americké zpravodajské komunity. Špionážní satelity zaznamenaly v oblasti Teheránu nejméně tři záblesky. Možná odpalu dvou raket a výbuchu jedné z nich u letadla.

Divoká protivzdušná obrana

Hrůzné okamžiky, které v tu chvíli nastaly v kabině letadla si stěží dokážeme představit. Piloti se snažili těžko ovladatelný hořící stroj obrátit zpět na letiště. Lidé potrhaní či usmrcení výbuchem seděli bezmocně připoutaní v potemnělé kabině. Porušené palivové nádrže a nefunkční hydraulické systémy nemohly vést jinam než k neodvratnému pádu.

Sestřelených civilních letadel z oblohy počítáme v historii letectví na třicet. Horké vojenské hlavy z letectva a protivzdušné obrany mají na svědomí stovky životů. Bez ohledu na státní příslušnost viníků i obětí. A málokterý stát se v historii upřímně přiznal k tomu, že jeho armáda selhala.

Matematická pravděpodobnost, že se právě v tento okamžik stane na celé zeměkouli právě taková jedna vážná letecká nehoda z technických příčin? Navíc Boeingu, který byl tři roky starý a měl za sebou čerstvou technickou prohlídku? Limitně se blíží k nule.

Nová doba informační války

Fotografie z místa neštěstí v Íránu ukazují mnoho celistvých trosek letadla, na kterých je vidět šrapnelové poškození. Na jedné fotografii je dokonce zbytek hlavice rakety. Několik svědků natáčelo padající letadlo a jedno z videií dokonce ukazuje moment výstřelu rakety a zásahu nízko letícího letadla. K těmto svědeckým informacím bychom ale měli být skeptičtí.

Pravda vyjde najevo, jen to potrvá

Místo přiznání pravdy či alespoň zdrženlivosti z oficiálních míst, Írán neuctivě a propagandisticky mate veřejné mínění a nechce připustit zjevnou pravdu. Tvrzení kanadského premiéra označil íránský mluvčí vlády za “velkou lež”.

Všechny evropské i americké aerolinie v den pádu ukrajinského letadla odklonily své lety mimo irácký a íránský vzdušný prostor. Linky z Evropy do Teheránu pak po vystoupení kanadského premiéra okamžitě uzemnili na nejbližším letišti, do Íránu nedoletí.

Nejpravděpodobnější vysvětlení je to nejbanálnější

Připusťme však, že ukrajinské civilní letadlo se nacházelo ve špatný čas na špatném místě. Půl hodiny zpožděné proti letovému řádu. Pohybovalo se v nízké letové hladině, blízko hlavního města Teheránu, zhruba dvě hodiny po odvetném raketovém útoku, který vedlo íránské raketové vojsko na americké základny v Iráku. Na zemi u obrazovek radarů sedí nažhavení íránští vojáci z protivzdušné obrany. Očekávají americké nálety. Tragédie byla nevyhnutelná a velmi pravděpodobně ji způsobila trestuhodná nedbalost. Jenže, bude Írán chtít nehodu poctivě vyšetřit? Omluví se? Odškodní oběti a potrestá viníky? O tom musíme velmi vážně pochybovat.

Vyděračský software vyřadil benešovskou nemocnici 

Benešovskou nemocnici vyřadil ransomware. Vyděračský virus zamknul veškeré nemocniční systémy a paralyzoval nemocnici.

Benešovská nemocnice se nedávno pochlubila novým centrálním informačním systémem, který měl ulehčit práci lékařům i sestrám. Ve skutečnosti přechod na nový nemocniční systém vůbec nebyl snadný a znamenal dočasné omezení péče. 

A do toho nemocnice dostala druhou, mnohem zásadnější ránu. Nemocniční počítače napadl ransomware. Tedy virus, který zašifruje veškeré dostupné soubory a požaduje po majiteli počítače výkupné v digitální kryptoměně.

Bez počítačů není nemocnice

Nemocnice bez počítačů nemůže fungovat. Zrušila všechny plánované operace. Laboratorní počítače nejsou schopné analyzovat krev, nikdo z personálu se nemůže podívat do zdravotní dokumentace.

Nezávislá a bezpečně uložená záloha je základ

Ředitel nemocnice připustil, že zašifrované a nepřístupné jsou i zálohy celého systému. Krizové štáby zasedají, na místě je kriminální policie i Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Jednání manažerů ale těžko nahradí práci odborníků. Musejí nyní obnovit počítač po počítači, server po serveru. 

Jenže pokud nemocnice neměla ve svém projektu kvalitní nezávislou zálohu a má zašifrované i své aktuální zálohy, data obnovit nepůjde. Počítače tak budou opět v provozu. V jakém stavu se bude nacházet databáze se zdravotní dokumentací nikdo neví.

Britské nemocnice stál vyděračský virus tři miliardy korun

Přitom dva roky starý odstrašující příklad z Velké Británie měl pohnout s myšlením správců IT a jejich přístupu k zálohám. Ransomware WannaCry napadl na 200 tisíc nemocničních počítačů a náprava škod stála v přepočtu neuvěřitelné tři miliardy korun. Nemluvě o dalších investicích, které musely nutně přijít, aby se útoky neopakovaly.

Útok na nemocnici se snadno z oboru kybernetické bezpečnosti může stát incidentem kyberteroristickým. Představte si, že přestanou fungovat počítače, které obsluhují životní funkce pacientů. Zhmotnění takové noční můry je pro nás nyní nepředstavitelné. Stejně jako jsme si nedokázali představit, že systém v české nemocnici může být lákadlem pro vyděrače.

Kudy ven z problémů

Cestou není vracet se k papírové zdravotní dokumentaci. Nejen benešovská nemocnice musí zainvestovat do kvalitního a nezávislého zálohovacího systému. A místní správci se musejí dobře starat o zabezpečení a aktualizaci počítačů. To ani nemusí znamenat významné náklady navíc, pokud máte schopné správce sítě.

V případě, že se vyděračský virus objeví, přejde nemocnice do krizového stavu v podstatě jen na pár hodin. Pak se podaří z nezávislé zálohy vše zase obnovit a systémy fungují dál s relativně malými škodami. Obnovení záloh se musí pravidelně trénovat.

Zaplatit výkupné, tedy splnit samotný princip vyděračského viru, by nemělo být na pořadu dne. Takové peníze často končí u hackerských skupin z Číny nebo Severní Koreje. 

Případ benešovské nemocnice je varovným signálem pro celou společnost. Tedy nejen pro správce sítí a bezpečnostní manažery ve zdravotnictví. Úplně pro každého, kdo má počítač doma nebo v práci.

Dezinformace z východu

Často se na mě lidé obracejí s řetězovými maily. Nebo s tím, že něco četli na internetu. A co si o tom myslím. Na první pohled je vidět, že jsou to texty z dílny dezinformátorů. Je v nich miniaturní zrnko pravdy, obalené promyšlenou lží a zmanipulovanými fakty.

František Vrabel ve své firmě naučil počítače rozpoznávat takové východní „pohádky“ pro dospělé. Které ve výsledku těžce poškozují naši křehkou demokracii.

Přečtěte si rozhovor s ním. Potom až uvidíte na monitoru nějakou senzační informaci o migrantech, Sorosovi nebo Kalouskovi, poposedněte si. Nejde o žádné pravdy, ale velmi starý dezinformační trik. Jak nás zbavit umění rozlišovat pravdu od lži. A tím pádem zbavit svéprávnosti a suverenity. Jedince i celé společnosti.

Několik lidí kolem mě těmto východním pohádkám sedlo na lep. Je mi z toho smutno. Často to jsou mí známí nebo dokonce klienti. Nenávidí evropskou integraci, bojí se migrantů. Jen proto, že o tom četli tolik na internetu.

Proto naprosto souhlasím s Františkem Vrabelem. Sociální sítě je nezbytné regulovat. Nebezpečným lžím sponzorovaným z východu tento náš svobodný prostor nepatří. Lži je nutné vyvrátit i s kořeny. A počítače nám v tom snad opět pomohou.

V Tallinnu se třeba minulý týden podařilo zavřít kancelář ruské dezinformační agentury Sputnik. Ruské redaktory si pravidelně zve k výslechům estonská kontrarozvědka. Estonci podobně jako naše Bezpečnostní informační služba vědí, že dezinformace představují daleko větší riziko pro demokratickou společnost, než tradiční špionáž.

Pohádky z východu jsou nebezpečné a neměli bychom jim dopřávat sebemenší pozornost.

https://ct24.ceskatelevize.cz/media/2991728-dezinformace-se-siri-sestkrat-rychleji-nez-pravda-rika-analytik-vrabel

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Podcast: Play in new window | Download

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory. 

Podcast: Nejmenovaný ředitel BIS a jeho úkoly

Podcast: Play in new window | Download

Prezident definitivně napočtvrté nejmenoval brigádním generálem plk. Michala Koudelku, ředitele Bezpečnostní informační služby. Ve svátek 28. října bylo vše jasné. Koudelka na zvláštním ceremoniálu jmenování generálů chyběl. Poslechněte si několik bodů k tématu.

Všichni mohli tušit, že jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky do generálské hodnosti nevyjde ani napočtvrté. A taky že ne. Prezident Zeman i čtvrtý návrh vlády shodil ze stolu a patřičně okomentoval v televizním vysílání. 

Ředitel BIS v týdnu před svátkem 28. října, kdy se pravidelně povyšují funkcionáři bezpečnostních sborů a armády, nedostal pozváni na Hrad. Tak se čekalo jen na potvrzení prezidentova kroku. Přišlo nečekaně v pravidelném čtvrtečním pořadu soukromé TV Barrandov. Už jsme si zvykli, že odtud prezident pravidelně zadává úkoly české zpravodajské službě. 

Ani tentokrát neopomněl udělit obvyklou knížecí radu. Tedy méně honit ruské a čínské špióny a více se soustředit na ekonomické zájmy země, chytat korupčníky a finanční kriminálníky. Pronesl to na celoplošné televizní stanici, kterou financují čínské banky.

Pravomoci BIS a srovnání s Evropou

Tak především je tu největší faul, kterého se Miloš Zeman svým tvrzením dopouští. Česká vnitřní zpravodajská služba nikoho nechytá. Protože nemá zákonnou pravomoc zatýkat nebo vyšetřovat. Od toho máme policii. Politici se pro čistě informační funkci zpravodajských služeb rozhodli po listopadu 89. Kvůli zkušenosti se všemocnou StB.

Můžeme vést diskuze, zda je dobře nebo špatně, když služba ví a má informace, ale nemůže konat. Srovnejme to s jinými evropskými zeměmi. V některých mají stejný model jako my. Například Němci. Mají Spolkový úřad pro ochranu ústavy, kterému výkonné pravomoci také scházejí.

Jinde, třeba ve Švédsku nebo v Polsku, fungují v jiném režimu. Vnitřní zpravodajská služba pravomoci vyšetřovat závažné zločiny má. A ve Švédsku je to dokonce ještě opačně. Zvláštní Bezpečnostní policie se soustředí na nejzávažnější zločiny a k tomu funguje jako vnitřní zpravodajská služba.

Koudelku ocenila CIA

Pojďme ale zpět k plukovníku Koudelkovi. Letos obdržel při návštěvě spojených státu ocenění od CIA. A v několika veřejných vystoupeních důrazně varoval před hrozbou špionáže ze strany Ruska a Číny. Naposledy minulý týden v poslanecké sněmovně na bezpečnostní konferenci upřesnil informace z jara tohoto roku. Tedy že se BIS ve spolupráci s policií podařilo rozbít připravovanou špionážní skupinu ruské FSB, která chtěla z Prahy útočit na kybernetické cíle v republice i dalších zemích. 

O den později se služba pochlubila, že pomohla zabránit jednomu z největších kybernetických útoků všech dob. Čínské hackerské skupiny napojené na stát se snažily infiltrovat nejrozšířenější antivirový program na světě, český Avast.

Generační problém při vnímání kybernetických útoků

Pro mnoho lidí mimo svět nejmodernějších technologií je obtížné představit si dopady takových kybernetických útoků. Mohou mít tendenci podceňovat jejich ničivost. Přitom v dnešní internetové době zkompromitovat antivirovou firmu a při tom ovlivnit stovky milionů uživatelů na celém světě znamená snad nejvážnější reputační problém jak pro českou, tak i světovou ekonomiku. 

Co by se stalo, kdyby avizovanou ruskou útočnou síť na českém území spojenci označili za původce kybernetickych útoků? To by mohlo otřást důvěrou našich spojenců a těžko bychom vysvětlovali, že Rusové byli u nás jen na dovolené. 

Bamberská aféra a uražený Zeman

Nezvyklou nedůvěru prezidenta Zemana si BIS vysloužila už na konci devadesátých let. Po tzv. Bamberské aféře služba odmítla potvrdit Zemanovu představu, že šlo o komplot jeho politických rivalů. Od té doby se Miloš Zeman službě nepřetržitě mstí, ať už šťouchanci ve svých politických memoárech nebo zmiňme zcela cílené poškození reputace zpravodajských služeb v kauze Novičok.

Významné ekonomické zájmy

Vraťme se ale k prezidentově radě, aby se BIS věnovala ekonomickým zločinům. Prezident skutečně má jednu z mála pravomocí. Zaúkolovat zpravodajskou službu s vědomím vlády. Jenže i mluvčí Bezpečnostní informační služby se ohradil, že úkoly, které se týkají korupce, nepatří mezi zákonné okruhy zpravodajské služby. Pokud do zákonné působnosti nepatří, nemohou takový úkol začít plnit. Musejí ho zdvořile odmítnout. Ekonomickou kriminalitu, tedy korupci, podplácení a podobné nelegální aktivity, musí řešit policie. To není úkol pro zpravodajskou službu.

Ochranu významných ekonomických zájmů státu už zpravodajské služby v popisu práce mají. Takové úkoly plní služby tzv. ze zákona. Nikdo jim to nemusí dávat za domácí úkol. BIS skutečně v minulosti mnohokrát vlády varovala před ekonomickým ohrožením republiky. Například před prodejem podílu ve státních aerolinkách ČSA. Nakonec skončily neslavně v rukou čínských investorů. Nebo pád Sazky. České sportovní svazy o ni přišly za bílého dne a bývalého ředitele Sazky, který si při řízení podniku nepočínal zrovna prozíravě, prozatím všechny soudy osvobodily.

Z toho vyplývá jediné. Že čeští ústavní činitelé si s informacemi svých zpravodajských služeb nikdy nevěděli rady. Ani těch, které se týkaly skutečného ekonomického ohrožení státních zájmů.

Energetická bezpečnost

Když se bude Bezpečnostní informační služba věnovat ekonomickým zájmům, jeho součástí je také energetické bezpečnosti země. Narazí tam na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Kde se uzavře kruh ruské špionáže.

Nejde tedy dost dobře bojovat proti ruské a čínské špionáži a nepodívat se při tom na ekonomický i politický aspekt. Rusko si své zahraniční úkoly totiž pečlivě a zodpovědně plní. Zpravodajskou přípravu, tedy především ovlivňování politiků a konstrukci vlivových sítí už mají Rusové hotovou. Varovným příkladem by pro nás mělo být zadlužené Maďarsko se svou jadernou elektrárnu Paks, ve které nyní Rusové dostavují další bloky. I když už měly dávno stát a dodávat elektřinu, zatím je Maďarsko jen ruským dlužníkem a projekt má mnohaleté zpoždění.

Nejlépe informovaný zpravodajec

Michal Koudelka o ruském a čínském způsobu práce špionů ví nejlépe za všech bezpečnostních profesionálů v této republice. Svou kariéru ve zpravodajské službě, bezmála pětadvacet let, zasvětil boji proti skutečně nebezpečným zájmům Ruska a stále více sílící Číně. 

Nebude pro něj žádný problém věnovat se jim i v oblasti významných ekonomických zájmů našeho státu, nebude k tomu potřebovat generálskou hodnost, ani rady od prezidenta. S určitou lehkostí přešel své nejmenovaní a načasoval přednášku o rozbité ruské zpravodajské síti právě na týden před svým nejmenovaním do generálské hodnosti. I když se premiér Babiš nechal slyšet, že prezident mu povýšení Koudelky slíbil.

Těšme se tedy, zda Miloš Zeman popáté změní svůj názor a splní svůj údajný slib. Nebo zda a s jakou výmluvou proběhne páté nepovýšení plukovníka Koudelky v květnu 2020.

Home Credit odstoupil od smlouvy s Univerzitou Karlovou

Podle tiskového prohlášení Home Creditu šlo o iracionální debatu. Není to pravda. Debata byla zcela racionální. A mířila na nelegální aktivity firmy na poli spotřebitelských úvěrů. A na to, že se tím univerzita nemá špinit.


Home Credit se inspiroval Pekingem a vypověděl smlouvu s Univerzitou Karlovou sám ještě dříve, než by o ní akademický senát jednal. Něco se v té Číně přecejen naučili.


Tlak veřejnosti má smysl. Přátelé, děkuji všem za podporu!


P. S. Peníze, které univerzita podle rektora tolik potřebujeme, ji sesbíráme sami. A věřím, že se různé poctivé a odpovědné společnosti najdou také a věnují univerzitě peníze i bez ponižujících smluvních podmínek.

Otevřený dopis ve věci podepsání partnerské smlouvy Univerzity Karlovy se společností Home Credit

Vážený pane Zimo,

jako absolvent Univerzity Karlovy jsem naprosto zděšen, že jste za naši univerzitu zřízenou v roce 1348 podepsal partnerskou smlouvu s poskytovalem domácích úvěrů společností Home Credit z finanční skupiny PPF.

Považuji to za Vaše morální selhání, dvojnásob poté, co jsem se seznámil s obsahem smlouvy.

Společnost Home Credit mj. vede desítky tisíc nezákonných exekucí a nedělá nic proto, aby toto selhání systémově napravila. Čeká jen na další a další rozsudky českých soudů.

Zde je odkaz na petici, kterou za jediný den podepsalo více než 100 občanů, které situace na Univerzitě nenechává laxními:

https://www.petice.com/signatures/petice_proti_spolupraci_univerzity_karlovy_s_firmou_home_creditppf/

Vyzývám Vás k tomu, abyste učinil veškeré kroky k tomu, aby taková smlouva byla vypovězena. Naprosto podkopává principy akademických svobod a nezávislosti Univerzity.

S pozdravem

Mgr. Jiří Bulan

absolvent FSV UK

V Praze dne 9. října 2019