Jak zachází stát se svými podnikateli, kterým pandemie a následné rozhodnutí vlády ze dne na den zavřelo byznys? Vláda po měsíci a půl podpořila živnostníky. Některým firmám půjčila bezúročně. Jenže nikdo neví kterým. Reálné peníze totiž nikdo neviděl. A pomoc majitelům firem vyplatit mzdy zaměstnancům? Podmínky tak přísné, že tři čtvrtiny žádostí zůstaly zamítnuty.
Čechy pokulhávají za Berlínem
Koronavirus zavřel podnikatele na celém světě. Například Berlín zachránil na konci března živnostníky od jistého krachu minimálním měsíčním příspěvkem 5000 eur. To je přibližně 135 tisíc korun. Mohli žádat až o dvojnásobek. A pokud sami ještě někoho zaměstnávali? Náležel jim dokonce trojnásobek. Jeden den po internetu požádali, druhý den měli peníze na účtu. Jenže pojďme zpět do naší české reality.
Česká vláda protlačila parlamentem svou pětadvacítku, tedy dvacet pět českých tisícikorun pro živnostníky za březen a duben. To je v přepočtu na měsíc asi o 240 tisíc méně než mohl dostat berlínský živnostník. Čeští živnostníci tak v těchto dnech dostávají první vlnu podpory na své účty. Přesně po měsíci, kdy většinu z nich nechala vládní uzávěra prakticky bez příjmů.
Každému bude náležet kompenzace 500 Kč na den i v dalších měsících. Snad bychom neměli vyslovovat termín kompenzace. Neboť kompenzovat vláda kolektivně odmítla. Za škody způsobené zákazem vycházení a zavřenými provozovnami nechce nést žádnou odpovědnost.
Pomůže tedy pětistovka denně? Udržet si třeba nájem provozovny bez příjmů od zákazníků? Nejspíše ne. Protože pomoc na rozdíl od toho, jak postupují v Berlíně, přichází zoufale pozdě. Zatímco v Berlíně měli vyřízeno ihned a peníze do druhého dne, peníze od českého státu se loudají. Doufejme, že taková opožděná podpora bude dávat ještě nějaký smysl?
Covid: Úvěrové dostihy a sázky
Pomocí pro větší firmy se měly stát bezúročné úvěry Českomoravské záruční a rozvojové banky s názvem Covid. V první vlně půjčoval přímo stát, ale jen omezenou částku. Limitu dosáhly žádosti za pár dní. Další pomocí měly být alespoň záruky za běžné komerční úvěry. Ty zmizely vždy během pár hodin. A pak si někdo uvědomil, že pražské firmy doteď nemohly žádat a že také potřebují pomoc. Speciální program pro pražské firmy se uzavřel dokonce do deseti minut od svého spuštění.
Poctiví podnikatelé na sociálních sítích přístup státu nechválí. Slíbené rychlé úvěry neexistují. Nikdo z nich nemá půjčené peníze na účtu. Nikomu není jasné, jak se taková podpora mohla vyčerpat v řádu hodin nebo minut v případě Prahy. Jako kdyby se snad do programu přihlásili jen ti nejzdatnější, kteří měli žádosti předpřipravené.
Českomoravská záruční a rozvojová banka nezvládá základní komunikaci se svými budoucími zákazníky ani s novináři a občanskými aktivisty. Nepřiznává si svá selhání. Naopak nakupuje reklamu na sociálních sítích, kde prezentuje své úspěchy a úvěrové programy. I když už je jejich příjem dávno zastaven. Mluvčí banky za četné dotazy blokuje občany (včetně autora tohoto textu) na Twitteru a neodpoví na základní dotazy položené veřejně.
Antivirus: Podpora zaměstnavatelů
Máte zaměstnance a potřebujete příspěvek na jejich práci? Můžete se obrátit na ministerstvo práce a jejich program Antivirus. Jedna zásadní podmínka ze všech: zaměstnanec, o jehož podporu žádáte, nesmí být ve výpovědi. Podnik má nulové příjmy, propustí zaměstnance s výpovědní lhůtou dva měsíce. Potřebuje pomoc, aby měl na poslední mzdy. Ty by potom dal lidem. Místo toho se propadne do insolvence a mzdy tak nevyplatí vůbec. Zaměstnanci skončí s nevymahatelnou pohledávkou bez hotových peněz. A každopádně na dlažbě.
Podpora k vzteku
Český stát v podpoře podnikání v krizových časech tedy selhává na plné čáře. Přestože Evropská komise nám uvolnila ruce, abychom miliardu eur z evropských fondů použili pro jakoukoliv záchranu ekonomiky a zaměstnanosti v době koronavirové krize.
Poctiví podnikatelé cítí značně hořkou pachuť v ústech. V naprosté většině případů odvádějí poctivě nemalé daně. Jednou za dlouhá desetiletí potřebují dočasně peníze zpět. Jenže reálná pomoc nikde. Malí živnostníci dostali od státu nesrovnatelně menší podporu než v sousedním Německu. Firmy nedostaly nic, mohly si nanejvýše půjčit. Bezúročné úvěry vydobyli jen nejrychlejší a nejšikovnější. Jenže jejich jména ani neznáme.
Zkrátka vláda zastavila chod v zemi, ale reálné jistoty pro další dny a týdny nepřipravila. Přitom opravdová ekonomická krize teprve přichází.