Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Svátek republiky

Co bych popřál naší republice k dnešnímu svátku? Mám tři přání:

Přeju si, aby se více dobrých, slušných, mladých lidí zapojilo do profesionální politiky. Každý podle svých názorových preferencí a odborných znalostí. Od lokální po celostátní úroveň. Představuji si, že konečně nastane generační obměna, kterou tak moc potřebujeme.

Přeju si, aby se náš stát zdigitalizoval. Skutečně. Ne jen proklamacemi. Abychom odbourali počítačové monopoly, tuny šanonů a starodávné myšlení úředníků. Aby občan se státní správou i místní samosprávou komunikoval přednostně elektronicky a bezpečně po internetu. Jedno jestli přes občanku, mobil nebo aplikaci v chytrém telefonu. Chci si požádat o řidičák on-line. Klik. Chci si založit firmu. Klik. Chci nahlásit změnu bydliště. Klik. A ještě by to celé mělo být srozumitelné a samovysvětlující. Vstřícné k občanovi republiky podle počítačových standardů 21. století.

Přeju si, aby celý stát zveřejňoval všechna svá data. Srozumitelně. Jednotně. Ve prospěch občanů. A zároveň, aby osobní data občanů, zejména ta nejcitlivějších zdravotní, chránili ostřížím zrakem naši nejlepší ajťáci.

Jsem skromný, že? Co byste si přáli vy?

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Premiérovo nedělní hlášení se změnilo v e-mailovou kauzu

Předseda vlády Andrej Babiš se v neděli pochlubil, že stále pracuje nejen pro stát, ale i pro svůj podnik, který mu nyní hlídá jeho manželka ve svěřenském fondu. Nechtěně se přiznal k ohromnému narušení kybernetické bezpečnosti státu.

Pravidelné premiérovo nedělní hlášení mělo nečekanou dohru. Od psaného textu přešel premiérův marketingový tým k videu. To se vysílá pouze na sociálních sítích. A nebýt jednoho drobného detailu, nestálo by snad za bližší pozornost. Premiér četl své prohlášení z papíru, jehož druhá strana byla potištěná e-mailem. A ne obyčejným. Obsahu mailu si všimlo několik uživatelů sociálních sítí a začali zjišťovat podrobnosti.

Premiér si totiž všechny své podklady nechává tisknout. Počítač příliš neovládá. Jenže na kvalitním videozáznamu se dalo z potištěné stránky přečíst, že e-mail obsahuje report ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. A že ho poslal na adresu ab@e-babis.cz a sám Babiš ji přeposlal asistentce z holdingové firmy Agrofertu k vytištění. 

Co je e-babis.cz?

Jenže co má znamenat report ministra na adrese e-babis.cz, které se premiér zřekl spolu se svou firmou? Je jasné, že tedy pro šedou zónu mezi podnikáním a vládnutím používá firemní a nikoliv vládní e-mailovou adresu. Chodí na ni materiály od vládních kolegů. Navíc mailovými servery procházejí bez řádného šifrování. Vše se dá dohledat ve veřejných záznamech serverů, takzvaných DNS. Andrej Babiš podle všeho takto funguje už od roku 2018, kdy Evropská komise poprvé poukázala na jeho střet zájmů.

Ministři nemají používat soukromé maily

Odborníky na počítačovou bezpečnost polévá horký pot. Hacknutí e-mailové schránky premiéra Bohuslava Sobotky jsme tu měli v roce 2016. Vládní záležitosti vyřizoval přes soukromý mail u jednoho z veřejných poskytovatelů e-mailových služeb. Hillary Clintonovou zase vyšetřovala FBI, když pracovní záležitosti jako ministryně zahraničí USA vyřizovala také skrze soukromou mailovou schránku. Tato kauza ji nepochybně oslabila v prezidentské volbě.

Abychom byli spravedliví. Hacknutí mailů se nevyhýbá ani samotné státní správě. E-maily českého ministerstva zahraničí si četli dokonce opakovaně čínské či ruské hackerské skupiny. Bohužel bez povšimnutí správců po několik let.

Dva rozměry mailové kauzy Babiš

Jenže celá e-mailová kauza Andreje Babiše má dva rozměry. První: Premiér České republiky naprosto bez obalu přiznává, že využívá mailové schránky holdingu, se kterým nemá mít nic společného pro svou práci ministerského předsedy. Na tom si jistě smlsne opozice i Evropská komise, která na střet zájmů premiéra upozorňuje. Druhý rozměr: Kybernetickou bezpečnost a digitalizaci všichni neustále podceňují. Přestože vládní prohlášení dává kybernetickou bezpečnost jako prioritu vlády, v reálu se všichni zúčastnění chovají jemně řečeno neprofesionálně. Bez základních bezpečnostních návyků počínaje premiérem, přes ministry, konče úředníkem to nepůjde. Také se budou muset naučit rozlišit, co je státní a co je soukromé.

Odvysíláno v pořadu Názory a argumenty ČRo Plus 9. 4. 2020

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-premierovo-nedelni-hlaseni-se-zmenilo-v-e-mailovou-kauzu-8180466

Rubriky
Nezařazené Podcast

Podcast: Digitalizace v krizových časech koronaviru

Koronavirus udělal pro digitalizaci lidstva to, co nezvládlo sto vládních koncepcí. Samozřejmě vtip neplatí pro Estonsko, kde na digitalizaci státu i školství vsadili už před 25 lety. Sázka zdá se vyšla na jedničku. Nebýt estonského Skypu, těžko bychom ve vyhlášeném stavu nouze právě teď a zcela automaticky z jakéhokoliv počítače přenášeli videohovory po internetu. Miliony lidí díky digitalizaci začali pracovat z domova. 

I české školství se ze dne na den změnilo. Učitelé natáčejí videa pro své žáky a streamují je přes sociální sítě. Český rozhlas dokonce spustil pro výuku žáků celou sekci v aplikaci Můj rozhlas. Česká televize zahájí zvláštní výukové vysílání UčíTelka.

Dobrovolníci z organizace Česko.digital přispěchali na pomoc Ministerstvu zdravotnictví a v několika dnech zprovoznili informační web o epidemiologickém stavu.

Lidé v karanténě přešli na práci z domova. Přenosné počítače jsou součástí výbavy každé větší firmy. A pokud nejsou, snadno se dokoupí. Tedy než dojdou zásoby zastavené čínské produkce.

A nakonec snad i česká státní správa si uvědomí, že udržet sama sebe v chodu uprostřed nouze bude možné jedině v případě, že se občané domluví se svými úředníky po internetu. Snad to povede k urychlenému postupu digitalizace agend a odbourání tun papíru, které ze setrvačnosti úředníci tisknou a často po lidech vyžadují.

Nadcházející ekonomická krize bude bolestivá pro mnoho oborů a profesí. Ani digitalizace není univerzální spásou. Nevyřeší třeba okamžitý pokles ve sportu a kultuře. Pracovníci těchto oborů jsou ze dne na den na nule. Objevují se ale náznaky semknutí společnosti. My všichni objevujeme příležitosti, že se můžeme věnovat více svým nejbližším, méně dojíždět za prací, a v konečném důsledku přispět životnímu prostředí.

S pomocí počítačů a digitalizace můžeme nadcházející krizí hladce proplout a pokud ne zcela hladce, tak minimalizovat ztráty a zjistit, jaké jsme si vytvořili zásoby a jak jsme flexibilní. Málokdo bude chtít hodiny sedět v kanceláři se sto lidmi, pokud stejný objem práce vyřídí z notebooku z domova. Zkrátka doufejme, že digitální svět nám právě teď otevírá možnost využít techniku na sto procent.

Text vyšel jako komentář v pořadu Názory a argumenty ČRo Plus 22. 3. 2020

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-digitalizace-v-krizovych-casech-koronaviru-8167067

Rubriky
Komentáře

Jak se můžeme inspirovat u Estonska

Návštěva českého premiéra v estonském Tallinnu ukázala, že Česká republika zatím ještě není zemí pro budoucnost, jak praví vládní slogan.

Návštěva premiéra Andreje Babiše v Estonsku nám trefně ukázala jeden prázdný slogan: Czech Republic, Country for the future. Neboli Česká republika, země pro budoucnost. Premiér dostal v Tallinnu lekci toho, jak má ve skutečnosti stát fungovat směrem k občanům jako ke svým klientům. Minimalisticky a digitálně. A jak má stát investovat do své obranyschopnosti, i té kybernetické.

Premiér zvyklý na papírový diář se podle svého marketingového týmu shlédnul v digitalizaci a chtěl by Estonsko napodobit. To zní úsměvně od člověka, který objevil Skype teprve před několika měsíci. Estonsko má v digitalizaci před námi nejméně desetiletý náskok.

V devadesátých letech Estonci znovu nabyli ztracenou samostatnost a o deset let později s rozvojem internetu odstartovali cestu digitalizace. Završili ji světovým unikátem. Funkčním a bezpečným internetovým hlasováním ve volbách. Při těch posledních parlamentních hlasovala on-line téměř polovina voličů.

Digitální stát

Základem funkčního digitálního estonského státu je občanský průkaz s bezpečným čipem. A samozřejmě i s přibalenou čtečkou, aby mohl tuto občanku každý v počítači okamžitě používat. Tedy podepisovat dokumenty a přihlašovat se do státního portálu. Vyřídíte v něm naprosto všechno. Jen ke sňatku, rozvodu a prodeji nemovitosti se musíte dostavit osobně.

Technologičtí pionýři

Estonský Skype se svého času stal synonymem telefonování. TransferWise se stává synonymem pro banku. Bolt zase pro taxislužbu. A to jsou jen tři nejznámější estonské značky z celého spektra úspěšných digitálních firem.

Z čeho takové digitální úspěchy pramení? Estonský stát vždy podporoval výuku informačních technologií už od prvního stupně základní školy. Ale především, s úřady se kvůli nákladům začalo komunikovat digitálně na přelomu nového milénia. Souhra šťastných okolností v Estonsku vedla k úspěchu. Možná k tomu přispělo to, že zemi obývá jen 1,3 milionu obyvatel a politici jsou obvykle o jednu či dvě generace mladší a tedy pružnější, než je zvykem u nás.

Proč to nejde u nás

Proč se naše země dosud stavěla k digitalizaci přinejmenším prapodivně? Estonsko přitom nabízí své digitální systémy k okamžitému nasazení. Bez licenčních poplatků. Zadarmo. Kupodivu toto hotové řešení málokdo bere za své. Velké IT monopoly nechtějí přijít o svá sousta z veřejných zakázek. Úředníci ani politici digitalizaci nerozumějí. Nebo možná ani rozumět nechtějí. K estonskému vzoru se v Česku snad přiblížíme v následujících pěti letech usilovné práce. Pokud se místní státní správě podaří naplnit nový digitalizační zákon.

Politika by zkrátka neměla stát na sloganech a floskulích. Estonsko nám ukazuje, jak se malá skandinávská země zapomenutá kdesi v Pobaltí stala světovým lídrem digitalizace a kybernetické bezpečnosti.

Nezůstávejme však pouze u bezpečnosti kybernetické. Estonsko sdílí s Ruskem třísetkilometrovou hranici. Když máte za humny takto nebezpečného souseda, velíte k obezřetnosti. Estonci se jako jedni z mála mohou pochlubit dvěma procenty svého hrubého domácího produktu investovaného do obrany.

Musíme se zkrátka od Estonska ještě mnohé učit. Pak bychom se možná mohli chlubit sloganem, že jsme zemí pro budoucnost.

Odvysíláno jako komentář na ČRo Plus v pořadu Názory a argumenty

Rubriky
Podcast

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory.