Rubriky
Podcast Rozhovory

Senior Life Podcast

Mí kamarádi se rozhodli zachránit budovu historického augustiniánského kláštera v Mělníku.

Pustili mě k mikrofonu a začali jsme podcastovat na téma moderního domova seniorů, který v bývalém klášteře vyroste.

Zachránili jsme unikátní historickou budovu. Vdechneme ji nový život. Rozhovor s Tomášem Eckschlagerem

„Měli jsme možnost zachránit unikátní budovu kláštera a vdechnout ji nový smysl. Byla to pro mě výzva,“ říká v rozhovoru Senior Life Podcastu Tomáš Eckschlager. Spolumajitel bývalého augustininského kláštera v Mělníku. Se svým kolegou právě teď budovu rekonstruují. Místo bytů se rozhodli postavit bydlení pro seniory. Poněkud netradiční stavba začne fungovat v létě 2021. S Tomášem Eckschlagerem mluvíme o tom, jak unikátní budovu si koupili, jak je možné vdechnout život stovky let staré stavbě. Kolik historických slohů ve stavbě je, k čemu klášter po staletí sloužil a jak bude sloužit další stovku let.

Celý rozhovor

O seniory budeme pečovat jinak. Rozhovor s Lukášem Drástou

„Chceme o seniory pečovat jinak,“ říká v rozhovoru Senior Life Podcastu spolumajitel bývalého augustiniánského kláštera v Mělníku Lukáš Drásta. Se svým kolegou právě teď budovu rekonstruují. Místo bytů se rozhodli postavit bydlení pro seniory. Poněkud netradiční stavba začne fungovat v létě 2021. S Lukášem Drástou mluvíme o tom, jak propojí domov s lidmi v Mělníku. A o tom, proč jejich domov seniorů Senlife bude ten nejlepší.

Celý rozhovor

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Čtvrtý mobilní operátor měl přijít. Nepřijde

Tři čeští mobilní operátoři se rozhodli, že mezi sebe toho čtvrtého nepustí. Stát dlouho připravoval aukci volných rádiových kmitočtů, aby na silně regulovaný trh mohl přijít plnohodnotný operátor. Měl zamíchat telekomunikacemi. A občanům pak zlevnit telefonní a hlavně datové služby. Tak, jako se to stalo třeba ve Francii.

Aukce dopadla překvapením. Skoro všechny volné frekvence prodal stát za 5,6 miliardy stávajícím operátorům. Ministr průmyslu a obchodu Karel Havlíček přesto oznámil, že čtvrtý operátor je na cestě. To ale není celá pravda. Stát umožní dalším firmám provozovat mobilní  sítě, budou však z velké většiny odkázané na fyzické vysílače nynější trojice mobilních operátorů. Čtvrtý skutečně nezávislý poskytovatel mobilních služeb, který by hýbal cenami, na cestě není.

O aukci se měl postarat nezávislý úřad

Dražbu volných kmitočtů připravoval Český telekomunikační úřad. Jenže z postu jeho předsedy v únoru vláda odvolala zkušeného odborníka Jaromíra Nováka, který aukci několik let připravoval. Nahradila ho členka rady úřadu, která koncepci zcela nezávislého čtvrtého operátora zavrhla. Novák při svém odchodu přesně na tuto situaci upozorňoval a na jeho slova došlo.

Hraje se o miliardy

V České republice vlastní mobilní síť O2 Kellnerova PPF. Zahraniční mobilní hegemoni T-Mobile a Vodafone mají každý po jedné síti. Všechny tři společnosti vykazují dlouhodobě miliardové zisky. Obor je lukrativní a stabilizovaný. A tak si snadno představíme, že nynější hráči vyvinuli dostatečně silný tlak a pohnuli celou státní koncepcí.

Příchod čtvrtého operátora zásadně ohrožoval jejich příjmy. Protože další mobilní operátor vždy musí zahájit provoz agresivní cenovou politikou. Potřebuje nalákat dostatek klientů a přesáhnout kritickou mez, kdy jeho provoz začne dávat ekonomický smysl.

Zisk pohání každou firmu kupředu zcela legitimně. Jenže v mobilních sítích každý volně soutěžit nemůže. Stát uděluje operátorům licence a prodává jim omezená frekvenční pásma. Stát má jediný úkol. Určit jasná a pevná pravidla. Protože občané státu jsou ti, kdo za mobilní služby platí.

Češi si to zaplatí

Ukazuje se, že Češi budou muset trpět vysoké ceny za data i volání. V cenových žebřících se pravidelně ocitáme jako země s nejdražšími telekomunikačními službami. A budeme si to muset nechat líbit i nadále. Stát selhává a jde na ruku podnikatelským zájmům těch, kdo umějí lobbovat. Slovy klasika: alternativa několik let přijít měla, ale nepřišla.

Vyšlo a odvysíláno jako komentář pro pořad Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-ctvrty-mobilni-operator-mel-prijit-neprijde-8363732

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Svátek republiky

Co bych popřál naší republice k dnešnímu svátku? Mám tři přání:

Přeju si, aby se více dobrých, slušných, mladých lidí zapojilo do profesionální politiky. Každý podle svých názorových preferencí a odborných znalostí. Od lokální po celostátní úroveň. Představuji si, že konečně nastane generační obměna, kterou tak moc potřebujeme.

Přeju si, aby se náš stát zdigitalizoval. Skutečně. Ne jen proklamacemi. Abychom odbourali počítačové monopoly, tuny šanonů a starodávné myšlení úředníků. Aby občan se státní správou i místní samosprávou komunikoval přednostně elektronicky a bezpečně po internetu. Jedno jestli přes občanku, mobil nebo aplikaci v chytrém telefonu. Chci si požádat o řidičák on-line. Klik. Chci si založit firmu. Klik. Chci nahlásit změnu bydliště. Klik. A ještě by to celé mělo být srozumitelné a samovysvětlující. Vstřícné k občanovi republiky podle počítačových standardů 21. století.

Přeju si, aby celý stát zveřejňoval všechna svá data. Srozumitelně. Jednotně. Ve prospěch občanů. A zároveň, aby osobní data občanů, zejména ta nejcitlivějších zdravotní, chránili ostřížím zrakem naši nejlepší ajťáci.

Jsem skromný, že? Co byste si přáli vy?

Rubriky
Podcast

Podcast: Univerzitní spolupráce s Číňany představuje bezpečnostní riziko

Kolegové ze serveru iRozhlas odkrývají detaily Česko-čínské spolupráce vysokých škol. Výměna studentů i společné výzkumné projekty se ukazují jako problematické. Nezřídka jsou totiž studenti z Číny armádními důstojníky.

Spojené státy na konci května tohoto roku ohlásily, že zruší víza jednomu procentu čínských vysokoškolských studentů v USA. A to těm, kteří přišli ze škol navázaných na čínskou armádu. Americké zpravodajské služby tím upozornily i na spolupráci čínských a českých vysokých škol. Ukázalo se, že česko-čínská spolupráce na výzkumných projektech a výměně studentů běží naplno. Některé školy rizika chápou, jiné nevidí ve spolupráci sebemenší problém a bagatelizují ho.

Akademická svoboda i naivita

Českým vysokým školám nikdo plošně spolupráci s Čínou zakazovat nemůže. Česká republika je demokratický stát a vysoké školy mají své akademické svobody. Bezpečnostní informační služba, česká vnitřní kontrašpionáž, tak vydává jen důrazné varování: Pozor! Úmysly čínských akademiků nemusejí být vždy zcela čisté. Tedy tak čisté, jak ve své akademické naivitě očekáváte.

Zpravodajské služby z neformální skupiny „Pěti očí“, tedy USA, Kanady, Velké Británie, Austrálie a Nového Zélandu, společně upozornily na velké množství případů čínských agentů na studiích. Studenti vojenské vysoké školy z Číny, zároveň důstojníci čínské rozvědky, úspěšně zahájili studium některé ze západních univerzit. Sbírali pak všechny informace, které jim přišly pod ruku. Od běžných průmyslových patentů až po detaily kybernetických systémů, které se na univerzitách zkoumají. Materiály posílali do Číny. Nezřídka i proto, že úřady si jejich rodiny braly jako rukojmí, pokud materiály nedodají.

Nedivme se. Nepřekročilo náhodou množství studentů-agentů kritickou mez? Máme nad nimi kontrolu? A nečerpá náhodou nedemokratická Čína z demokratických zemí více, než nám kdy může vrátit? Kdy ještě tolerovat sběr informací z otevřených zdrojů a kdy už se jedná o klasickou či průmyslovou špionáž?

Brzděme spolupráci s univerzitami napojenými na armádu

Vysoké školy úzce spjaté s Čínskou lidovou armádou by skutečně neměly být výzkumnými partnery těch českých. Už jen kvůli tomu, že Čína se vždy dosti problematicky stavěla k ochraně duševního vlastnictví. Natožpak když učitelé působili jako armádní důstojníci a mohou tak lákat k vědomé i nevědomé spolupráci své české kolegy. 

Česká BIS i další kontrarozvědné služby západního světa mohou aktivně zasáhnout jen při vydávání víz. Jenže jak mít v hledáčku stovky a tisíce studentů bez profesní historie? Služby nemají šanci každého uhlídat. Školy navíc inkasují od zahraničních studentů významné peníze na školném, a tak logicky tlačí stát, aby víza neomezoval. 

Jenže chceme naši bezpečnost a expertní znalosti vyjádřit penězi ze školného? Pokud tu studují čínští medici nebo milovníci českého jazyka, významného úniku know-how se bát nemusíme. Pokud ale studenti zkoumají jadernou fyziku nebo informační technologie, kybernetickou bezpečnost a další specializované vědecké obory, tam by školy měly brzdit. Nebuďme naivní. Čína je totalitní režim řízený komunistickou stranou.

Vyšlo a odvysíláno jako komentář pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/univerzitni-spoluprace-vysoke-skoly-cina-armada_2008050645_aur

Rubriky
Podcast

Podcast: Volit korespondenčně nebo po internetu jde. Vnitro ale nechce

Ministerstvo vnitra se zuřivě brání, aby občané v karanténě mohli volit. Současný zákon to přímo zakazuje. Jak ale stát vyřeší situaci, až budou v karanténě tisíce lidí. Tisíce, které mohou zásadně ovlivnit výsledky hlasování? A jak by měla vláda situaci řešit, když už ji k tomu vyzval dokonce i Senát? K tématu v krátkém podcastu.

Jste nemocní nebo v karanténě. A nesmíte jít volit. Tak zní zákon. Suše to oznámili ministr vnitra Jan Hamáček i jeho náměstek, právník Petr Mlsna. Oba zapomněli na podstatnou věc. Že slouží deseti milionům občanů demokratické země. Voliči považují soutěž politických stran za základ demokracie. Čísla nakažených překonávají nejhorší údaj z doby nouzového stavu v březnu. A tak se snadno stane, že hygienici nepošlou do karantény pár stovek lidí, ale tisíce. Tisíce hlasů však rozhodují, zda kandidát vyhrává nebo prohrává.

Epidemie koronaviru je tu s námi zkrátka dál. Budeme to muset být my, kdo se přizpůsobí. Začali jsme více pracovat nebo učit se z domova. Technické prostředky na to máme. A tak je nepochopitelné, proč stát kategoricky odmítá přizpůsobit se nové době i v oblasti voleb. Ministr vnitra a jeho náměstek v těchto dnech pod silným tlakem zjišťují, že momentální zákaz v zákoně fungovat nebude. Zákon totiž myslel na ochranu zdraví v případech nemocných jednotlivců a ne tisíců lidí, kteří na podzim mohou být v karanténě.

Proti ministrovi vystoupil i Senát. Vyzval vládu, aby začala okamžitě hledat efektivní řešení, jak budou lidé z karantény volit. Ministerstvo vnitra tedy urychleně ohlásilo vznik speciální pracovní skupiny. Má za úkol situaci prozkoumat a přinést řešení. Jak se jim asi podaří zvrátit politické zadání šéfa resortu?

Dva způsoby voleb 

Vyřešit situaci můžeme snadno dvěma způsoby. Je to buď papírová korespondenční volba nebo možnost volit přes internet s čipovým občanským průkazem. Korespondenční papírová volba funguje úspěšně v desítkách zemí světa od začátku 20. století. Internetové volby zase běží v jediné zemi světa přes patnáct let. Tou zemí je Estonsko. 

Náměstek českého ministra vnitra Mlsna o estonské technické vymoženosti zřejmě nikdy neslyšel. Jinak by nemohl v rozhovorech pro média sveřepě tvrdit, že všechny země s internetovými volbami pohořely. Není to pravda. V posledních parlamentních volbách v Estonsku volila po internetu téměř polovina voličů. Druhá půlka upřednostnila klasické volební místnosti.

Estonský i-Voting

Estonsko přineslo možnost volit po internetu před více než patnácti lety společně s novým čipovým občanským průkazem. Občanku chrání PIN stejně jako bankovní kartu. A princip volby je stejný jako u papírové volby. Nejprve se ověří, že jste to vy a že máte právo volit. Poté se váš hlas anonymně pošle do jedné virtuální volební urny. Tu může odemknout jen centrální volební komise. 

Celý proces je digitální, přesto však zachovává všechny parametry demokratické volby. I tolik diskutovanou tajnost vašeho hlasu. V České republice vydává stát nové čipové občanské průkazy dva roky. Elektronické volby bychom mohli spustit prakticky přes noc. Jenže na to občané s trochou nadsázky budou muset vyhlásit další hackathon. Jako na dálniční známky. 

Korespondeční volba, sto let stará metoda

Pojďme ale z říše fantazie k dosažitelné papírové korespondeční volbě. Zabalit svůj hlasovací lístek do obálky. Tu pak celou vložit spolu s voličským průkazem do druhé vnější obálky a odeslat poštou volební komisi. Nejsnazší způsob, jak odvolit na dálku. V každém kraji vznikne zvláštní volební okrsek pro korespondenční hlasy. Komise zkontroluje voličský průkaz a lístky spočítá jako v jiné běžné volební místnosti. Tentokrát by se to samozřejmě stalo za velmi přísných hygienických podmínek. Mimochodem návrhy na korespondenční volbu několik let předkládají sněmovně opoziční strany TOP09 a KDU-ČSL. Jenže neúspěšně.  

Česká konzervativnost

Ministru vnitra Hamáčkovi bychom my všichni občané měli doporučit, aby na své kategorické ne zapomněl. Právě on jako ministr zodpovědný za volby měl odstartovat rychlou změnu zákona ve prospěch korespondenční volby a to před několika měsíci. Ať už budeme volit na dálku papírově nebo internetově. Musíme se opět kvůli nebo spíše díky epidemii posunout dopředu i v tak konzervativní oblasti, jako jsou volby. Je na čase změnit zákon. Nouzový stav nám ukázal, že když politici chtějí, změní zákon do pár týdnů.

Vyšlo a odvysíláno jako komentář pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/korespondencni-elektronicke-volby-hamacek_2007250629_onz

Rubriky
Podcast

Jak si poslechnout podcasty Digitalizace a bezpečnost

Své krátké podcasty nahrávám přímo na webové stránky. Případně si je můžete dohledat na Spotify nebo v Apple Podcastech. Google Podcast snad už brzo.

Rubriky
Nezařazené Podcast

Podcast: Digitalizace v krizových časech koronaviru

Koronavirus udělal pro digitalizaci lidstva to, co nezvládlo sto vládních koncepcí. Samozřejmě vtip neplatí pro Estonsko, kde na digitalizaci státu i školství vsadili už před 25 lety. Sázka zdá se vyšla na jedničku. Nebýt estonského Skypu, těžko bychom ve vyhlášeném stavu nouze právě teď a zcela automaticky z jakéhokoliv počítače přenášeli videohovory po internetu. Miliony lidí díky digitalizaci začali pracovat z domova. 

I české školství se ze dne na den změnilo. Učitelé natáčejí videa pro své žáky a streamují je přes sociální sítě. Český rozhlas dokonce spustil pro výuku žáků celou sekci v aplikaci Můj rozhlas. Česká televize zahájí zvláštní výukové vysílání UčíTelka.

Dobrovolníci z organizace Česko.digital přispěchali na pomoc Ministerstvu zdravotnictví a v několika dnech zprovoznili informační web o epidemiologickém stavu.

Lidé v karanténě přešli na práci z domova. Přenosné počítače jsou součástí výbavy každé větší firmy. A pokud nejsou, snadno se dokoupí. Tedy než dojdou zásoby zastavené čínské produkce.

A nakonec snad i česká státní správa si uvědomí, že udržet sama sebe v chodu uprostřed nouze bude možné jedině v případě, že se občané domluví se svými úředníky po internetu. Snad to povede k urychlenému postupu digitalizace agend a odbourání tun papíru, které ze setrvačnosti úředníci tisknou a často po lidech vyžadují.

Nadcházející ekonomická krize bude bolestivá pro mnoho oborů a profesí. Ani digitalizace není univerzální spásou. Nevyřeší třeba okamžitý pokles ve sportu a kultuře. Pracovníci těchto oborů jsou ze dne na den na nule. Objevují se ale náznaky semknutí společnosti. My všichni objevujeme příležitosti, že se můžeme věnovat více svým nejbližším, méně dojíždět za prací, a v konečném důsledku přispět životnímu prostředí.

S pomocí počítačů a digitalizace můžeme nadcházející krizí hladce proplout a pokud ne zcela hladce, tak minimalizovat ztráty a zjistit, jaké jsme si vytvořili zásoby a jak jsme flexibilní. Málokdo bude chtít hodiny sedět v kanceláři se sto lidmi, pokud stejný objem práce vyřídí z notebooku z domova. Zkrátka doufejme, že digitální svět nám právě teď otevírá možnost využít techniku na sto procent.

Text vyšel jako komentář v pořadu Názory a argumenty ČRo Plus 22. 3. 2020

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-digitalizace-v-krizovych-casech-koronaviru-8167067

Rubriky
Podcast

Podcast: Elektronické dálniční známky bychom měli. Které IT projekty budou další?

Naprogramovat státní zakázku na elektronické dálniční známky v hodnotě 400 milionů za víkend? Podařilo se to při hackathonu skupině programátorů, které naštval přístup českých úředníků i politiků. V podcastu se zamýšlím nad vztahem státu ke svým IT zakázkám.

Programátoři dobrovolníci o víkendu při hackathonu #znamkamarada sfoukli zakázku, která měla spolknout 400 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Soukromá aktivita podnikatele Tomáše Vondráčka zaměstnala šedesátku lidí na padesát intenzivních pracovních hodin. 

Začali v pátek večer. V neděli už veřejnosti představili fungující e-shop pro nákup dálniční známky i nástroj pro ověření její platnosti podle registrační značky. Za korunu, dvě nebo tři si můžete pokusnou známku koupit. Výtěžek jde na dobročinné účely.

Ukázali politikům i úředníkům, že se dá takový projekt vytvořit efektivně, transparentně a levně.

Politická hra, rychlé firmy. Zakázka, která sesadila ministra

Nyní už bývalý ministr dopravy se rozhodnul v zakázce pokračovat i přes velkou nevoli odborné IT veřejnosti. Všude na sociálních sítích i v médiích byla vláda pod palbou kritiky i posměchu. Běžný e-shop nemůže přece stát 400 milionů. Navíc dalších 400 milionů chtěl stát zaplatit za vytvoření sítě prodejních míst pro elektronické známky, například na čerpacích stanicích. 

Několik dnů kauza plnila stránky novin. Premiér se rozhodl odvolat ministra dopravy, mimochodem nestraníka a tzv. odborníka, Vladimíra Kremlíka. Na jeho místo dosadil prozatímně svého ministra průmyslu Karla Havlíčka. A ten obě zakázky obratem zrušil.

Hackathon je šou. Úředníci nevědí, co chtějí

Odborníci vědí, že hackathon je šou, jakýsi ultramaraton programátorů. Nemůže a neměl by nahradit poctivě odvedenou projektovou práci. Jenže u nás máme dlouholetý problém ve spolupráci soukromých IT firem s úřady.

Největší tendry na informační systémy se zadávají jako monolitické bloky v hodnotě stovek milionů, někdy miliard korun. Firmy si stát vybírá nekoncepčně, tendry pak končí u soudů. Úředníci u výslechů na policii. Tedy pokud se vůbec nějaké veřejné výběrové řízení vyhlásí. Mnoho zakázek zadají úředníci napřímo. A tak tomu mělo být i u elektronické dálniční známky.

A nebyl to jediný otazník kolem této zakázky. Nahradit tisk a distribuci papírových známek mělo každoročně státnímu rozpočtu ušetřit stovky milionů korun. Jenže jiné a naprosto zbytečně zaplacené stovky milionů korun měly směřovat do utajeného projektu. 

Firma, která zakázku dostala, už s ministerstvem dopravy spolupracovala na vývoji konceptu elektronické dálniční známky. Pokud společnost spolupracuje na zadání a zároveň zakázku posléze v neveřejném výběrovém řízení získá? To je špatně. Jiná konzultantská firma pracovala na projektovém řízení. Majitelova manželka je šéfkou IT ve Státním fondu dopravní infrastruktury, který zakázku řídil. Takové jednání je naprosto neetické.

Kudy ze šlamastiky ven

Pokud bychom měli státním úředníkům poradit, co si z kauzy dálničních známek mají odnést? Tak především, miliardové ceny za informační systémy nejsou zárukou, že takové systémy budou fungovat a že jsou peníze vynaložené účelně. Právě nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo vypsat zakázku na informační systém za 2,5 miliardy korun na výplatu sociálních dávek.

Správně fungující systém by měl být složen z jednoduchých funkčních modulů. Podobně jako třeba osobní automobil. Aby každý díl mohli vyměnit v jakémkoliv autoservisu. Moduly se složí ve funkční celek bez ohledu na konkrétního dodavatele. Úřad a jeho zaměstnanci mohou ručit za chod systému a v případě nutnosti vyměňovat jednotlivé náhradní díly sami vlastními silami nebo vysoutěžit nejvhodnějšího dodavatele.

Stát by ke změně měl donutit i velké hráče na IT trhu. Všem ale zřejmě patová situace vyhovuje. Změnit systém vyžaduje nejprve změnit myšlení českého politika i českého úředníka.

V České republice existují minimálně dvě neziskové technologické iniciativy. Hlídač státu (hlidacstatu.org) a Česko.digital (cesko.digital) mají cíl: Pomoci státu tam, kde IT málokdo rozumí. Uvědomují si, že pomoc je záležitostí promyšlené projektové práce. V případě Česko.digital z velké části také dobrovolnické.

Rubriky
Podcast

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory.