Rubriky
Podcast

Podcast: Volit korespondenčně nebo po internetu jde. Vnitro ale nechce

Ministerstvo vnitra se zuřivě brání, aby občané v karanténě mohli volit. Současný zákon to přímo zakazuje. Jak ale stát vyřeší situaci, až budou v karanténě tisíce lidí. Tisíce, které mohou zásadně ovlivnit výsledky hlasování? A jak by měla vláda situaci řešit, když už ji k tomu vyzval dokonce i Senát? K tématu v krátkém podcastu.

Jste nemocní nebo v karanténě. A nesmíte jít volit. Tak zní zákon. Suše to oznámili ministr vnitra Jan Hamáček i jeho náměstek, právník Petr Mlsna. Oba zapomněli na podstatnou věc. Že slouží deseti milionům občanů demokratické země. Voliči považují soutěž politických stran za základ demokracie. Čísla nakažených překonávají nejhorší údaj z doby nouzového stavu v březnu. A tak se snadno stane, že hygienici nepošlou do karantény pár stovek lidí, ale tisíce. Tisíce hlasů však rozhodují, zda kandidát vyhrává nebo prohrává.

Epidemie koronaviru je tu s námi zkrátka dál. Budeme to muset být my, kdo se přizpůsobí. Začali jsme více pracovat nebo učit se z domova. Technické prostředky na to máme. A tak je nepochopitelné, proč stát kategoricky odmítá přizpůsobit se nové době i v oblasti voleb. Ministr vnitra a jeho náměstek v těchto dnech pod silným tlakem zjišťují, že momentální zákaz v zákoně fungovat nebude. Zákon totiž myslel na ochranu zdraví v případech nemocných jednotlivců a ne tisíců lidí, kteří na podzim mohou být v karanténě.

Proti ministrovi vystoupil i Senát. Vyzval vládu, aby začala okamžitě hledat efektivní řešení, jak budou lidé z karantény volit. Ministerstvo vnitra tedy urychleně ohlásilo vznik speciální pracovní skupiny. Má za úkol situaci prozkoumat a přinést řešení. Jak se jim asi podaří zvrátit politické zadání šéfa resortu?

Dva způsoby voleb 

Vyřešit situaci můžeme snadno dvěma způsoby. Je to buď papírová korespondenční volba nebo možnost volit přes internet s čipovým občanským průkazem. Korespondenční papírová volba funguje úspěšně v desítkách zemí světa od začátku 20. století. Internetové volby zase běží v jediné zemi světa přes patnáct let. Tou zemí je Estonsko. 

Náměstek českého ministra vnitra Mlsna o estonské technické vymoženosti zřejmě nikdy neslyšel. Jinak by nemohl v rozhovorech pro média sveřepě tvrdit, že všechny země s internetovými volbami pohořely. Není to pravda. V posledních parlamentních volbách v Estonsku volila po internetu téměř polovina voličů. Druhá půlka upřednostnila klasické volební místnosti.

Estonský i-Voting

Estonsko přineslo možnost volit po internetu před více než patnácti lety společně s novým čipovým občanským průkazem. Občanku chrání PIN stejně jako bankovní kartu. A princip volby je stejný jako u papírové volby. Nejprve se ověří, že jste to vy a že máte právo volit. Poté se váš hlas anonymně pošle do jedné virtuální volební urny. Tu může odemknout jen centrální volební komise. 

Celý proces je digitální, přesto však zachovává všechny parametry demokratické volby. I tolik diskutovanou tajnost vašeho hlasu. V České republice vydává stát nové čipové občanské průkazy dva roky. Elektronické volby bychom mohli spustit prakticky přes noc. Jenže na to občané s trochou nadsázky budou muset vyhlásit další hackathon. Jako na dálniční známky. 

Korespondeční volba, sto let stará metoda

Pojďme ale z říše fantazie k dosažitelné papírové korespondeční volbě. Zabalit svůj hlasovací lístek do obálky. Tu pak celou vložit spolu s voličským průkazem do druhé vnější obálky a odeslat poštou volební komisi. Nejsnazší způsob, jak odvolit na dálku. V každém kraji vznikne zvláštní volební okrsek pro korespondenční hlasy. Komise zkontroluje voličský průkaz a lístky spočítá jako v jiné běžné volební místnosti. Tentokrát by se to samozřejmě stalo za velmi přísných hygienických podmínek. Mimochodem návrhy na korespondenční volbu několik let předkládají sněmovně opoziční strany TOP09 a KDU-ČSL. Jenže neúspěšně.  

Česká konzervativnost

Ministru vnitra Hamáčkovi bychom my všichni občané měli doporučit, aby na své kategorické ne zapomněl. Právě on jako ministr zodpovědný za volby měl odstartovat rychlou změnu zákona ve prospěch korespondenční volby a to před několika měsíci. Ať už budeme volit na dálku papírově nebo internetově. Musíme se opět kvůli nebo spíše díky epidemii posunout dopředu i v tak konzervativní oblasti, jako jsou volby. Je na čase změnit zákon. Nouzový stav nám ukázal, že když politici chtějí, změní zákon do pár týdnů.

Vyšlo a odvysíláno jako komentář pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/korespondencni-elektronicke-volby-hamacek_2007250629_onz

Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Premiérovo nedělní hlášení se změnilo v e-mailovou kauzu

Předseda vlády Andrej Babiš se v neděli pochlubil, že stále pracuje nejen pro stát, ale i pro svůj podnik, který mu nyní hlídá jeho manželka ve svěřenském fondu. Nechtěně se přiznal k ohromnému narušení kybernetické bezpečnosti státu.

Pravidelné premiérovo nedělní hlášení mělo nečekanou dohru. Od psaného textu přešel premiérův marketingový tým k videu. To se vysílá pouze na sociálních sítích. A nebýt jednoho drobného detailu, nestálo by snad za bližší pozornost. Premiér četl své prohlášení z papíru, jehož druhá strana byla potištěná e-mailem. A ne obyčejným. Obsahu mailu si všimlo několik uživatelů sociálních sítí a začali zjišťovat podrobnosti.

Premiér si totiž všechny své podklady nechává tisknout. Počítač příliš neovládá. Jenže na kvalitním videozáznamu se dalo z potištěné stránky přečíst, že e-mail obsahuje report ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha. A že ho poslal na adresu ab@e-babis.cz a sám Babiš ji přeposlal asistentce z holdingové firmy Agrofertu k vytištění. 

Co je e-babis.cz?

Jenže co má znamenat report ministra na adrese e-babis.cz, které se premiér zřekl spolu se svou firmou? Je jasné, že tedy pro šedou zónu mezi podnikáním a vládnutím používá firemní a nikoliv vládní e-mailovou adresu. Chodí na ni materiály od vládních kolegů. Navíc mailovými servery procházejí bez řádného šifrování. Vše se dá dohledat ve veřejných záznamech serverů, takzvaných DNS. Andrej Babiš podle všeho takto funguje už od roku 2018, kdy Evropská komise poprvé poukázala na jeho střet zájmů.

Ministři nemají používat soukromé maily

Odborníky na počítačovou bezpečnost polévá horký pot. Hacknutí e-mailové schránky premiéra Bohuslava Sobotky jsme tu měli v roce 2016. Vládní záležitosti vyřizoval přes soukromý mail u jednoho z veřejných poskytovatelů e-mailových služeb. Hillary Clintonovou zase vyšetřovala FBI, když pracovní záležitosti jako ministryně zahraničí USA vyřizovala také skrze soukromou mailovou schránku. Tato kauza ji nepochybně oslabila v prezidentské volbě.

Abychom byli spravedliví. Hacknutí mailů se nevyhýbá ani samotné státní správě. E-maily českého ministerstva zahraničí si četli dokonce opakovaně čínské či ruské hackerské skupiny. Bohužel bez povšimnutí správců po několik let.

Dva rozměry mailové kauzy Babiš

Jenže celá e-mailová kauza Andreje Babiše má dva rozměry. První: Premiér České republiky naprosto bez obalu přiznává, že využívá mailové schránky holdingu, se kterým nemá mít nic společného pro svou práci ministerského předsedy. Na tom si jistě smlsne opozice i Evropská komise, která na střet zájmů premiéra upozorňuje. Druhý rozměr: Kybernetickou bezpečnost a digitalizaci všichni neustále podceňují. Přestože vládní prohlášení dává kybernetickou bezpečnost jako prioritu vlády, v reálu se všichni zúčastnění chovají jemně řečeno neprofesionálně. Bez základních bezpečnostních návyků počínaje premiérem, přes ministry, konče úředníkem to nepůjde. Také se budou muset naučit rozlišit, co je státní a co je soukromé.

Odvysíláno v pořadu Názory a argumenty ČRo Plus 9. 4. 2020

https://plus.rozhlas.cz/jiri-bulan-premierovo-nedelni-hlaseni-se-zmenilo-v-e-mailovou-kauzu-8180466