Rubriky
Komentáře Podcast

Podcast: Elektronická dálniční známka nešla koupit

Slavnostně spuštěný obchod s elektronickými dálničními známkami havaroval hned po startu.

Dálniční známka, samolepicí cenina, přežitek dávných dob. Dálniční motoristé si ji obřadně vylepovali na čelní sklo celých dvacet šest let. Vylepování mělo prvního prosince skončit. Stát spustil webovou stránku, jenže ta nefungovala. 

Plán zněl jasně. Tak jako v celé řadě evropských zemí si přes jednoduchý e-shop dálniční známku zakoupíte. Tím zapíšete registrační značku svého auta do celostátní databáze. Původně chtělo ministerstvo dopravy za podle něj robustní systém zaplatit na 400 milionů korun externímu dodavateli. Nastala veřejná bouře, která stála křeslo předchozího ministra dopravy. 

Stamilionový e-shop také v mezičase dokázala na víkendovém hackathonu naprogramovat skupina dobrovolníků. Vysmála se tak státu, který by nejraději všechny peníze prohospodařil na předražených IT projektech.

Státním programátorům ostrý start nevyšel

Státní fond dopravní infrastruktury pak pověřil informatiky z vlastního podniku CENDIS, aby vymysleli úplně nové řešení. Nakonec elektronické dálniční známky stály „pouhou“ třetinu ceny původního plánovaného projektu. Ale pořád stovky milionů.

Jenže smutný příběh nové dálniční známky korunovala havárie e-shopové webové stránky hned na startu. Na tiskové konferenci ještě ministr dopravy se svými kolegy stihnul ukázat, jak si známku koupit, aby se vzápětí celý web pod náporem uživatelů zhroutil. Následovaly výmluvy hodné školáků, že jde o zcela běžný postup a opatření proti hackerům.

Nedotáhnout státní e-shop, neotestovat ho před ostrým startem. Dokonce naplánovat zátěžový test na den jeho spuštění. Podobně absurdní už je jen nové vládní nařízení, které otevírá kina bez diváků.

Pokud bychom mohli pro příště informatikům z CENDISu poradit, v Estonsku mají elektronické volby pravidelnou testovací fázi měsíc předem a Estonci v nich dobrovolně a v předstihu volí třeba oblíbenou památku. Takto se získává důvěra veřejnosti ve státní IT projekty. 

Stát se ztrapnil

Ještě odpoledne v den tiskové konference se známkový e-shop podařilo CENDISu spravit, byť s několika chybami. A začal prodávat známky. Český stát se ale mohl otevřeně přiznat, že projekt se šije horkou jehlou na poslední chvíli. E-shop mohl pár týdnů běžet ve zkušebním provozu, jenže publicita ministra byla důležitější. A ta negativní se povedla dokonale. Ministr se stal terčem posměchu a zároveň důležitých otázek. Takhle se řídí státní IT projekty? A bude se v podobném duchu řídit i dostavba jaderné elektrárny?

Vyšlo a odvysíláno jako komentář v pořadu Názory a argumenty Českého rozhlasu Plus.

https://www.irozhlas.cz/komentare/dalnicni-znamka-e-shop-ministerstvo-dopravy_2012030835_pj

Rubriky
Podcast

Podcast: Elektronické dálniční známky bychom měli. Které IT projekty budou další?

Naprogramovat státní zakázku na elektronické dálniční známky v hodnotě 400 milionů za víkend? Podařilo se to při hackathonu skupině programátorů, které naštval přístup českých úředníků i politiků. V podcastu se zamýšlím nad vztahem státu ke svým IT zakázkám.

Programátoři dobrovolníci o víkendu při hackathonu #znamkamarada sfoukli zakázku, která měla spolknout 400 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Soukromá aktivita podnikatele Tomáše Vondráčka zaměstnala šedesátku lidí na padesát intenzivních pracovních hodin. 

Začali v pátek večer. V neděli už veřejnosti představili fungující e-shop pro nákup dálniční známky i nástroj pro ověření její platnosti podle registrační značky. Za korunu, dvě nebo tři si můžete pokusnou známku koupit. Výtěžek jde na dobročinné účely.

Ukázali politikům i úředníkům, že se dá takový projekt vytvořit efektivně, transparentně a levně.

Politická hra, rychlé firmy. Zakázka, která sesadila ministra

Nyní už bývalý ministr dopravy se rozhodnul v zakázce pokračovat i přes velkou nevoli odborné IT veřejnosti. Všude na sociálních sítích i v médiích byla vláda pod palbou kritiky i posměchu. Běžný e-shop nemůže přece stát 400 milionů. Navíc dalších 400 milionů chtěl stát zaplatit za vytvoření sítě prodejních míst pro elektronické známky, například na čerpacích stanicích. 

Několik dnů kauza plnila stránky novin. Premiér se rozhodl odvolat ministra dopravy, mimochodem nestraníka a tzv. odborníka, Vladimíra Kremlíka. Na jeho místo dosadil prozatímně svého ministra průmyslu Karla Havlíčka. A ten obě zakázky obratem zrušil.

Hackathon je šou. Úředníci nevědí, co chtějí

Odborníci vědí, že hackathon je šou, jakýsi ultramaraton programátorů. Nemůže a neměl by nahradit poctivě odvedenou projektovou práci. Jenže u nás máme dlouholetý problém ve spolupráci soukromých IT firem s úřady.

Největší tendry na informační systémy se zadávají jako monolitické bloky v hodnotě stovek milionů, někdy miliard korun. Firmy si stát vybírá nekoncepčně, tendry pak končí u soudů. Úředníci u výslechů na policii. Tedy pokud se vůbec nějaké veřejné výběrové řízení vyhlásí. Mnoho zakázek zadají úředníci napřímo. A tak tomu mělo být i u elektronické dálniční známky.

A nebyl to jediný otazník kolem této zakázky. Nahradit tisk a distribuci papírových známek mělo každoročně státnímu rozpočtu ušetřit stovky milionů korun. Jenže jiné a naprosto zbytečně zaplacené stovky milionů korun měly směřovat do utajeného projektu. 

Firma, která zakázku dostala, už s ministerstvem dopravy spolupracovala na vývoji konceptu elektronické dálniční známky. Pokud společnost spolupracuje na zadání a zároveň zakázku posléze v neveřejném výběrovém řízení získá? To je špatně. Jiná konzultantská firma pracovala na projektovém řízení. Majitelova manželka je šéfkou IT ve Státním fondu dopravní infrastruktury, který zakázku řídil. Takové jednání je naprosto neetické.

Kudy ze šlamastiky ven

Pokud bychom měli státním úředníkům poradit, co si z kauzy dálničních známek mají odnést? Tak především, miliardové ceny za informační systémy nejsou zárukou, že takové systémy budou fungovat a že jsou peníze vynaložené účelně. Právě nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo vypsat zakázku na informační systém za 2,5 miliardy korun na výplatu sociálních dávek.

Správně fungující systém by měl být složen z jednoduchých funkčních modulů. Podobně jako třeba osobní automobil. Aby každý díl mohli vyměnit v jakémkoliv autoservisu. Moduly se složí ve funkční celek bez ohledu na konkrétního dodavatele. Úřad a jeho zaměstnanci mohou ručit za chod systému a v případě nutnosti vyměňovat jednotlivé náhradní díly sami vlastními silami nebo vysoutěžit nejvhodnějšího dodavatele.

Stát by ke změně měl donutit i velké hráče na IT trhu. Všem ale zřejmě patová situace vyhovuje. Změnit systém vyžaduje nejprve změnit myšlení českého politika i českého úředníka.

V České republice existují minimálně dvě neziskové technologické iniciativy. Hlídač státu (hlidacstatu.org) a Česko.digital (cesko.digital) mají cíl: Pomoci státu tam, kde IT málokdo rozumí. Uvědomují si, že pomoc je záležitostí promyšlené projektové práce. V případě Česko.digital z velké části také dobrovolnické.