Rubriky
Podcast

Podcast: Elektronické dálniční známky bychom měli. Které IT projekty budou další?

Naprogramovat státní zakázku na elektronické dálniční známky v hodnotě 400 milionů za víkend? Podařilo se to při hackathonu skupině programátorů, které naštval přístup českých úředníků i politiků. V podcastu se zamýšlím nad vztahem státu ke svým IT zakázkám.

Programátoři dobrovolníci o víkendu při hackathonu #znamkamarada sfoukli zakázku, která měla spolknout 400 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Soukromá aktivita podnikatele Tomáše Vondráčka zaměstnala šedesátku lidí na padesát intenzivních pracovních hodin. 

Začali v pátek večer. V neděli už veřejnosti představili fungující e-shop pro nákup dálniční známky i nástroj pro ověření její platnosti podle registrační značky. Za korunu, dvě nebo tři si můžete pokusnou známku koupit. Výtěžek jde na dobročinné účely.

Ukázali politikům i úředníkům, že se dá takový projekt vytvořit efektivně, transparentně a levně.

Politická hra, rychlé firmy. Zakázka, která sesadila ministra

Nyní už bývalý ministr dopravy se rozhodnul v zakázce pokračovat i přes velkou nevoli odborné IT veřejnosti. Všude na sociálních sítích i v médiích byla vláda pod palbou kritiky i posměchu. Běžný e-shop nemůže přece stát 400 milionů. Navíc dalších 400 milionů chtěl stát zaplatit za vytvoření sítě prodejních míst pro elektronické známky, například na čerpacích stanicích. 

Několik dnů kauza plnila stránky novin. Premiér se rozhodl odvolat ministra dopravy, mimochodem nestraníka a tzv. odborníka, Vladimíra Kremlíka. Na jeho místo dosadil prozatímně svého ministra průmyslu Karla Havlíčka. A ten obě zakázky obratem zrušil.

Hackathon je šou. Úředníci nevědí, co chtějí

Odborníci vědí, že hackathon je šou, jakýsi ultramaraton programátorů. Nemůže a neměl by nahradit poctivě odvedenou projektovou práci. Jenže u nás máme dlouholetý problém ve spolupráci soukromých IT firem s úřady.

Největší tendry na informační systémy se zadávají jako monolitické bloky v hodnotě stovek milionů, někdy miliard korun. Firmy si stát vybírá nekoncepčně, tendry pak končí u soudů. Úředníci u výslechů na policii. Tedy pokud se vůbec nějaké veřejné výběrové řízení vyhlásí. Mnoho zakázek zadají úředníci napřímo. A tak tomu mělo být i u elektronické dálniční známky.

A nebyl to jediný otazník kolem této zakázky. Nahradit tisk a distribuci papírových známek mělo každoročně státnímu rozpočtu ušetřit stovky milionů korun. Jenže jiné a naprosto zbytečně zaplacené stovky milionů korun měly směřovat do utajeného projektu. 

Firma, která zakázku dostala, už s ministerstvem dopravy spolupracovala na vývoji konceptu elektronické dálniční známky. Pokud společnost spolupracuje na zadání a zároveň zakázku posléze v neveřejném výběrovém řízení získá? To je špatně. Jiná konzultantská firma pracovala na projektovém řízení. Majitelova manželka je šéfkou IT ve Státním fondu dopravní infrastruktury, který zakázku řídil. Takové jednání je naprosto neetické.

Kudy ze šlamastiky ven

Pokud bychom měli státním úředníkům poradit, co si z kauzy dálničních známek mají odnést? Tak především, miliardové ceny za informační systémy nejsou zárukou, že takové systémy budou fungovat a že jsou peníze vynaložené účelně. Právě nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo vypsat zakázku na informační systém za 2,5 miliardy korun na výplatu sociálních dávek.

Správně fungující systém by měl být složen z jednoduchých funkčních modulů. Podobně jako třeba osobní automobil. Aby každý díl mohli vyměnit v jakémkoliv autoservisu. Moduly se složí ve funkční celek bez ohledu na konkrétního dodavatele. Úřad a jeho zaměstnanci mohou ručit za chod systému a v případě nutnosti vyměňovat jednotlivé náhradní díly sami vlastními silami nebo vysoutěžit nejvhodnějšího dodavatele.

Stát by ke změně měl donutit i velké hráče na IT trhu. Všem ale zřejmě patová situace vyhovuje. Změnit systém vyžaduje nejprve změnit myšlení českého politika i českého úředníka.

V České republice existují minimálně dvě neziskové technologické iniciativy. Hlídač státu (hlidacstatu.org) a Česko.digital (cesko.digital) mají cíl: Pomoci státu tam, kde IT málokdo rozumí. Uvědomují si, že pomoc je záležitostí promyšlené projektové práce. V případě Česko.digital z velké části také dobrovolnické.

Rubriky
Podcast

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory.