Tanec s delfíny
„Jump! Jump!“ radí mi kapitán člunu. Skáču do vody k hejnu asi dvaceti třiceti delfínů. Jeden za druhým se vynořují nad hladinu. Nadechují se, je slyšet pravidelné a klidné „fffsssššš!“. Zjišťuju jejich směr a plavu nad nimi. Mám potápěčské ploutve, zatím díky tomu dokážu s hejnem držet tempo. Delfíni plavou organizovaně téměř u dna, nyní v asi desetimetrové hloubce. Vidím jen siluety. Nabírají rychlost a znovu míří nahoru pro vzduch.

Rázem se ocitám přímo mezi světlešedými těly. S lehkostí proplouvají všude okolo mě. Na délku měří mezi dvěma a třemi metry. Občas se podíváme z očí do očí. Slyším, jak spolu mluví, pískají a štěbetají. Vznáší se všude okolo mě, ale dávají si velký pozor, abychom se vzájemně nedotkli. Pak mění kurz a míří zase dolů ke dnu. Zrychlují, teď už musím začít pořádně zabírat, držím se dobrých dvě stě metrů, ale uznávám – jsem bez šance. Člun mi jede vstříc, vracím se na palubu načerpat trochu sil.

Za úsvitu jsem vyrazil do malé rybářské vesničky Kizimkazi, která je vyhlášenou lokalitou na jižním cípu Zanzibaru. Plave se tady s delfíny. Najal jsem si motorový člun. Spoléhám se na schopnosti patnáctiletého mladíka – „kapitána“. Za pár dolarů mě odveze kilometr od pobřeží, mimo korálový útes. Ne vždy se prý podaří delfíny vůbec vidět, natožpak s nimi plavat.

Vracím se opět do vody k hejnu, které jsme z lodi sledovali. Jednomu z delfínů uvízla mořská řasa mezi zuby, dva ostatní plavou okolo něj a snaží se mu pomoci. Ryje čumákem po dně, několikrát se vrací nadechnout. Často proplave těsně okolo mě, tak rád bych mu pomohl! Delfín ale stále zůstává divokým zvířetem. Jak si vůbec nějaký suchozemec s plastovými ploutvemi vůbec může troufnout přiblížit se a hejno vyrušovat? Připlouvají další čluny, turisté fotí o sto šest. Ochranářské pudy trochu vymizí, když delfíní mládě začne laškovně skákat nad hladinu a ochotně pózuje před objektivy.

Rušení delfínů by ale nemělo přerůst určité meze. Oceán, byť nedaleko od pobřeží, zůstává divokou přírodou. Netroufám se rozhodnout, jestli je vlastně správné delfíny tímto způsobem pozorovat. Otázka do diskuze. Zážitek z této mezidruhové komunikace byl však pro mě naprosto mimořádný a nečekaně krásný.

Zobrazit Kizimkazi na Google Maps

Triatlonem k uklidnění duše
Nepotřebuju ve sportu vyhrávat, nepotřebuju se ani s nikým srovnávat. Prostě nemám takovou náturu. Kolega z práce se zmínil, že bude startovat ve sprint triatlonu na Máchově jezeře. Před pár dny jsem malebným Kokořínskem projížděl první kilometry na novém silničním kole. To rozhodlo, že se do závodu přihlásím také a nebudu běhat jen pro radost po lese.

Triatlon
Sprint triatlon je poloviční triatlon. Hodnotím ho jako velmi rozumný závod – vzdálenostmi i časem. Triatlon je vytrvalostní sport, který kombinuje plavání, cyklistiku a běh. Závodník absolvuje všechny tři disciplíny bezprostředně po sobě. Ve sprint triatlonu závodník plave 750 m, ujede 20 km na kole a odběhne 5 km. Nejlepší časy se pohybují okolo jedné hodiny.

Triatlonový dres šetří čas, který by padnul na převlékání. Rychle uschne, má fleecovou vložku, která na kole pomůže a při plavání ani běhu nepřekáží.

Atmosféra
Doksyman sprint startoval v kempu Borný, na břehu Máchova jezera. Na opačné straně jezera leží Doksy. Mezi závodníky panovala přátelská atmosféra. Kolega měl několik triatlonů už za sebou, i tak jsme se vzájemně kontrolovali při přípravě kol a bot v depu. Kontrola nebyla od věci. Na poslední chvíli jsem pumpoval podhuštěné duše, které by hrozily defektem na sebemenším kamínku.

Rozkoukat a start
Počasí po noční bource vypadalo prapodivně, ale půl hodiny před startem se obloha vyjasnila a vítr se téměř utišil. Po krátkém poučení je odstartováno. Brodím se po kolena takových sto metrů, dno klesá velmi zvolna. Kraula v takových vlnách plavat nemůžu, z pražských bazénů to nemám natrénované. Prsa jsou jednodušší také kvůli orientaci. Voda má přibližně 21 stupňů a vylézám z ní po necelých 14 minutách. Rychle přesedám na kolo.

Rovinka
Držím se svého kolegy. Z vody sice vylezl později, ale při přezouvání v depu se projevují jeho zkušenosti. Získává náskok, alespoň ho držím na dohled. Nevedu si špatně, několik závodníků předjíždím. Mých prvních dvě stě kilometrů z předchozího týdne na lehce zvlněnou trať stačilo. Jede se po kvalitním novém asfaltu.

Běžíme pískem
Při přezouvání bot jsem se v depu znovu potkal s kolegou, do běžecké části vyrážel s nevelkým náskokem. Posledních pět kilometrů, běžím lesními cestami v písčitém terénu. Rozběhnout se po jízdě na kole jde ztuha. Před obrátkou musím zpomalit, ozvala se slezina. Asi jsem si rozhodil dech při pokusech o napití. Za chvilku se to podalo a ještě několik závodníků předbíhám.

V cíli
Finišuju, možná jsem se zbytečně s tempem šetřil. Časomíry si nevšímám. Občerstvil jsem se čajem a melounem, uložil kolo do auta a rozloučil se s kolegou, kterému vděčím za nápad zkusit si opravdový závod. Triatlon si člověk sám pro sebe jen těžko uspořádá. Zbytek odpoledne jsem se cítil neuvěřitelně klidně a vyrovnaně. Závod mi posloužil jako forma meditace. Zřejmě objevuju dávno objevené, možná pro tento pocit lidé sportují. Nepotřebují se předbíhat a soutěžit, ale chtějí intenzivně sportovat pro radost. Trochu naivní, co myslíte?

P. S. Dokončil jsem závod za hodinu a šestnáct minut. Do cíle jsem doběhl 17,5 minuty za prvním závodníkem. Celkově jsem zůstal v pořadí 38. ze 77 účastníků.

Zažijte si opravdovou Šumavu. Po svých
Národním parkem, se stanem, spacákem, ale přesto v souladu s návštěvním řádem? Ředitel správy parku Krejčí okouknul ve Skandinávii nápad tzv. nouzových nocovišť. Podél hlavní trasy od Nové peci až k Železné Rudě vzniklo šest ohrazených prostorů, kde může kdokoliv přespat a ráno zase pokračovat v cestě. Čtyři z nich jsem osobně vyzkoušel. Za pět dní jsem prošel 100 km nejkrásnějších šumavských míst.

Nouzové nocoviště je zelená placka

V národním parku se stanovat ani bivakovat nesmí. Nouzové nocoviště je výjimka z návštěvního řádu. Jednotlivá nocoviště od sebe leží asi 20 km, podél hlavní červené turistické značky. Jednodenní pochod mezi nocovišti zvládne každý zdatný turista. Prostor o ploše zhruba dvou obýváků zřetelně označují informační cedule a od 18 hodin je možné postavit si tady stan, nebo jen tak přespat pod širákem.

Příroda kolem 24 hodin denně
Pochodem v krásném horském vzduchu si pročistíte plíce, odpočinete oči a potrénujete nohy. Celý den vnímáte krásy unikátní české přírody. Na mnoha místech úplně sami, jinde bohužel s davy pěších i cykloturistů. Nemusíte se ale spoléhat na objednávání ubytování, jdete si podle svého.

Nejen po turistické značce
Turistická značka vás celkem rychle a přesně dovede k cíli. Ale chodit pouze po značkách není povinnost. Výjimkou jsou pouze zvlášť chráněné I. zóny národního parku a klidová území, kam se buď vstupovat vůbec nesmí, nebo jen po označené cestě. Není proto problém vybrat si vlastní trasu, třeba zkratku lesem, vykoupat se v potoce, natrhat borůvky; Vše ale citlivě a ohleduplně.

Spolehněte se na své zdroje
Pitnou vodu si ale každý musí opatřit sám. Výbornou šumavskou vodu jde natočit skoro v každém potůčku na kopci nebo stačí slušně požádat v některé z obcí, které leží na trase. Pohoštění po cestě potkáte několikrát, ale nejlepší je mít v zásobě vlastní ovesné vločky a sušenky pro dodání energie. Na malý obchod s potravinami v horách nenarazíte.