Ironman 70.3 v Jižní Africe

  • statistika závodníků: 1960, z toho 37 profi
  • délka: 1,9 km plavání – 90 km kolo – 21 km běh
  • místo: East London na pobřeží indického oceánu
  • proč 70.3: celková vzdálenost v mílích (je to poloviční opravdový Ironman)

Plavání 0:34

V první vlně v 7.00 odstartovali profíci, po pěti minutách v druhé vlně muži 18 – 44 let (1211 lidí!). Vrhli jsme se z pláže do vln a snadno je překonáváme. Ochmatávání soupeřů si užívali všichni, v tomto počtu závodníků od začátku do úplného konce, kdy nás navíc ohromná vlna vyvrhla na pláž jak zmatené velryby.

Kolo 3:15

Od oceánu jsme vystoupali až do 533 metrů (celkem nastoupáno 1000 m), po zvlněné dálnici N2, kterou uzavřeli jen pro závod. Všichni jeli fair play a drželi odstupy nebo předjížděli, až na dvě výjimky. Dvakrát kolem mě totiž prosvištěla skupina přibližně deseti cyklistů, se kterými si bohužel nelámal hlavu ani rozhodčí. Všimnul jsem si několika opravářů duší, žádné nehody. Pár kilometrů před koncem mě předjel beznohý cyklista…

Běh 2:09

Tři okruhy po silnici podél indického oceánu, zpestřené otočkou po intenzivnějším stoupání. Diváci zuřivě fandili a nebáli se číst jména ze startovních čísel a vyvolávat je, na akci se vybavili kempinkovými židlemi a slunečníky, dokonce i zahradními stany, rožnili maso na grilech. Když jsem vybíhal z depa, do cílové brány vbíhal nejlepší závodník. Po každé otočce potkávám závodníka – vozíčkáře, drží moje tempo…

Celkem 5:58

Závod jsem dokončil v pohodě. Plavání v oceánu není nic strašidelného, strašidelné je množství plavců, kteří tak rádi okolo bójky náhle změní styl a zuřivě kopou okolo sebe. Kolo nejelo, což je jasné, když mi chyběl trénink kopců v podzimní a zimní Praze. A běh po 90 km na kole také slabý. Snad to bylo teplotním skokem z -5 do +30 a ne jen nedostatečným tréninkem… žádné křeče, žádné zranění, pravidelné pití a jídlo.

Fotografie na Flickru

Správně načasovaná makrobiotická setkání
Ráno hltám ovesnou tyčinku a hrst vlašských ořechů. Oběd odbývám tmavými houskami s těstovinami. Odpoledne končí sklenkou vína, deseti kousky jablečného závinu, třemi mandarinkami, jablkem a banánem.
Večer v čajovně se prolívám (bio)černým asámem a praženou banchou.
Takto by den makrobiotika vypadat neměl.
Právě proto v čajovně obsluhoval opravdový makrobiotik. Zapředli jsme rozhovor. Aniž bych mu dnešní jídelní úlet odvyprávěl, začal sám: úplně každý den se nemusí zadařit s vařením vlastního jídla… a i když makrobiotika pochází z východního kulturního okruhu, sdílíme podobnou zeměpisnou šířku. Můžeme se tedy směle učit. A také k tomu poslouchat své tělo.
Proto si ve 23 hodin vařím pohanku s mrkví… Polepším se až zítra.
Kompostovat v bytě? Jde to. Žížaly sní vaše slupky ochotně

Oloupu mrkev, celer, řepu a slupky hodím na žížalí kompost. Na venkově nic neobvyklého. S kuchyňskými zbytky šup na zahradní hroudu, kam se žížaly stěhují automaticky. Ale v bytě?
Městský člověk
My městští lidé vycházíme z představy, že všechno hodíme do popelnice a ono to zmizí s průjezdem popelářského vozu. Slupky, vylouhovaný čaj nebo káva? Těch je přece pro obyčejný koš škoda. Patří na kompost, a to nejlépe vermikompost.
Městský vermikompost
Vermikompost mám na zaskleném balkóně. Žížalí kolonie se stará, aby se zbytky rychleji rozkládaly. Pro mě samotného zatím stačí jedna skládací plastová bedýnka s víkem. Kdo nemá balkón zasklený, měl by na zimu kompostér tepelně zaizolovat. V jednom člověku se mi už přes půl roku nedaří bednu zaplnit. Voda se odpařuje nebo odkapává, žížaly pracují a zřejmě se i množí.
Vylepšený vermikompost

Je jasné, že zanedlouho jediná bedýnka nebude stačit. Také by nebylo od věci cenný kompost využít a něco pohnojit. Našel jsem inspiraci u Tomáše Bártla, který složil tři krabice Slugis z Ikea. Když se jedna krabice naplní, začnete házet zbytky do druhé a žížaly se přestěhují za čerstvým. Plnou krabici máte k dispozici jako hnojivo ke květinám nebo můžete přihnojit stromky v okolí domu.
Co žížalám chutná
Sypte žížalám zbytky zeleniny a ovoce, čajovou nebo kávovou sedlinu. Budou vrnět nejen ony, ale i váš nos. Takový kompost nezapáchá. Kompostovacímu labužníkovi dokonce voní. Nezkoušejte však zbytky pečiva, masa nebo mléčných výrobků. Přes četná varování jsem to zkusil za vás. Opravdu na kompost opravdu nepatří (hnijou jiným stylem).
Nevítané mušky a budoucnost kompostu

Zřejmě házím na kompost přespříliš ovocných zbytků. Mušky octomilky se mi opět přemnožily. Tentokrát zkusím octovo-jarovou past také podle Tomáše Bártla. Na druhou stranu mušky z vlastních zbytků mi vrásky nedělají. Hlavně: zanedlouho budu mít kvalitní hnojivo pro domácí květenu.
Prostudujte zdroje
Zajímá vás vermikompost? Prostudujte si další zdroje


Triexpert: zákaznicky dezorientovaný

Našel jsem si v triatlonovém eshopu triatlonové tretry. Vidím na webu, že nemají mou velikost skladem. Nelením a ptám se e-mailem. A získal jsem důkaz 100% českého zákaznicky orientovaného přístupu.

Dokázali byste sehnat tretry EXUSTAR E-SR231 i ve vel. US13 nebo US14?
Skladem máme největší velikost US12.
(pro mě zcela překvapivá informace, pozn. autora)
Zeptám se tedy ještě jednou 🙂 dokážete mi sehnat vel. US13 nebo US14?
Exustar se již tři roky nedováží. Shánět tedy nic nelze. Přeji mnoho sportovních úspěchů.
(děkuju za přání, ale v čem mám sportovat?)
Oslovení a zdvořilosti jsem až na tu závěrečnou vypustil pro přehlednost.

Triatlon: od sprintu k halfu

Foto by volod.p

Uplavat 1,9 km, ujet na kole 90 km, na závěr uběhnout 21 km. Na oslavu prvního výročí svého triatlonového závodění jsem si nadělil pět a půl hodiny vůle a potu – halfironmana – Doksyman 2009.
Loňský sprint triatlon
Vloni jsem si na Máchově jezeře zkusil svůj úplně první závod v triatlonu – z nynějšího pohledu krátký sprint (750 m, 20 km, 5 km). Po závodě jsem si připadal, že jsem ze sebe vydal úplné maximum. Plavání (bez neoprenu) se téměř celé odbylo bez kraula, hop vymrzlý na kolo, na kterém jsem seděl po mnoha letech. V běhu jsem si věřil, natrénováno jsem měl, ale ne po 20 kilometrech šlapání. Jaký nezvyk přinutit nohy do běžeckého rytmu.
První halfironman života
Letos posouvám laťku výš, vracím se k Máchovu jezeru na halfironmana. Ještě před rokem jsem si ťukal na čelo, když někdo vyslovil vzdálenosti takového podniku. V 26 letech nemám zrovna dobré předpoklady pro vytrvalost. Za zkoušku to stojí.
Plavání
Plavání (v neoprenu) se neuvěřitelně zlepšilo. Plavu kraulem celou vzdálenost. Za rok samoučení metody úplného plavání a pravidelného tréninku mi to nečiní problém. Jen několik hromadných setkání u bójek narušuje rytmus. Správný triatlonista se nad ochmatykou nepozastavuje, prostě plave dál. Díky neoprenu nejsem promrzlý na kost. V depu zvládám i čtvrtou disciplína triatlonu na jedničku (svlékání neoprenu). Dodávám tělu trochu přichystaných mixovaných jablek s banánem a medem.
Kolo
Individuální časovka znamená námahu po celé délce trati. Žádné schovávání se v balíku, odstup od předchozího závodníka 10 metrů nebo předjet. Pojídám kokosovou tyčinku, také banány. Nálada je nádherná. Ale po 60 km mi tuhnou nohy. Nedostatek tréninku v delších vzdálenostech se musel projevit.
Běh
Hlava se pravděpodobně přepla do zcela jiné dimenze. Běžet celou trať nedokážu, prokládám úseky natahovanou chůzí, abych uvolnil stažené svaly na nohou. Doplňuju vodu i ionty, jím banány. Tři okruhy po 7 kilometrech zcela neočekávaně utečou, hezká procházka borový lesem.
V cíli
V cíli jsem za 5:30, ve své věkové kategorii 20 – 29 let 11. místo, celkově 78. Úplně přeslazený tropickou výživou, s úsměvem na tváři (zřejmě sjetý cukrem z banánů a endorfiny z pohybu). Mám z triatlonu radost. Mohlo by se zdát, že závod je jen zkouškou odolnosti těla. Ale to zdaleka není. Vy sami musíte především chtít a neodsuzovat se k předčasnému neúspěchu. Přístě nepodcením přípravu ve vzdálenostech a tipuju, že výsledek bude pod pět hodin.

Na detailu záleží
Prodávám kolo Leader Fox Carbtec Racing 08. Před rokem jsem si ho přes internet vybral a koupil. Pro českou značku Leader Fox (kromě toho, že je česká a levná) rozhodla miniflash aplikace Zoomify, kterou výrobce vhodně umístil na své stránky. Nemusel jsem prohlížet obrovskou fotku, čekat než se načte a ještě se v ní těžkopádně porozhlížet. V Zoomify byl vidět každý detail, stačí posouvat myší a rolovat kolečkem. Zkouším ten trik také.
Aktualizováno: kolo prodáno, přeju novému majiteli mnoho příjemných kilometrů!

Přírodní strava – další krok k harmonii a zdraví
Na jógovém víkendu jsem kromě ásán čerpal inspiraci, jak si správně vybírat a připravovat jídlo. A také, jak ho správně jíst v průběhu celého dne. Od rána do večera (nebo i do noci) člověk jí a jí, někdy ani neví proč. Skoro vždycky při jedení telefonuje, povídá nebo dokonce někam spěchá. Že to není úplně správné?

Jídlo je třeba vařit v souladu s místem na zemi, kde žijeme. Třeba tropické ovoce v našem pásmu není vhodné. Jednotlivé součásti skládáme podle principů jin a jang. Což nemusí být nutně ezoterické, typický přirozený český příklad – zabíjačková polévka (kroupy – jin a vepřové – jang).

Lepší než extrémní póly je pestrá rostlinná strava: obilniny, luštěniny a spousta zeleniny. Čím čerstvější, tím lepší. Syrová zelenina ale vhodná není. Další podrobnosti doporučuju hledat nejlépe v anglofonních makrobiotických kuchařkách. Z českých autorů Vladimíra Strnadelová a Jan Zerzán: Radost z jídla.

O jídle přemýšlím už dlouho. Mělo mě napadnout dřív, že je třeba harmonizovat se přírodní a co nejpřírodnější stravou, která má tvořit většinu mého jídelníčku. Jídlo bez extrémů, bez rafinovaných a práškových složek.

O lidech, kteří vědí, co jedí natočil v roce 1997 krátký dokument Jan Špáta (z cyklu České televize Jak se žije…).