Doporučujeme

Podcast: Elektronické dálniční známky bychom měli. Které IT projekty budou další?

Naprogramovat státní zakázku na elektronické dálniční známky v hodnotě 400 milionů za víkend? Podařilo se to při hackathonu skupině programátorů, které naštval přístup českých úředníků i politiků. V podcastu se zamýšlím nad vztahem státu ke svým IT zakázkám.

Programátoři dobrovolníci o víkendu při hackathonu #znamkamarada sfoukli zakázku, která měla spolknout 400 milionů korun z kapes daňových poplatníků. Soukromá aktivita podnikatele Tomáše Vondráčka zaměstnala šedesátku lidí na padesát intenzivních pracovních hodin. 

Začali v pátek večer. V neděli už veřejnosti představili fungující e-shop pro nákup dálniční známky i nástroj pro ověření její platnosti podle registrační značky. Za korunu, dvě nebo tři si můžete pokusnou známku koupit. Výtěžek jde na dobročinné účely.

Ukázali politikům i úředníkům, že se dá takový projekt vytvořit efektivně, transparentně a levně.

Politická hra, rychlé firmy. Zakázka, která sesadila ministra

Nyní už bývalý ministr dopravy se rozhodnul v zakázce pokračovat i přes velkou nevoli odborné IT veřejnosti. Všude na sociálních sítích i v médiích byla vláda pod palbou kritiky i posměchu. Běžný e-shop nemůže přece stát 400 milionů. Navíc dalších 400 milionů chtěl stát zaplatit za vytvoření sítě prodejních míst pro elektronické známky, například na čerpacích stanicích. 

Několik dnů kauza plnila stránky novin. Premiér se rozhodl odvolat ministra dopravy, mimochodem nestraníka a tzv. odborníka, Vladimíra Kremlíka. Na jeho místo dosadil prozatímně svého ministra průmyslu Karla Havlíčka. A ten obě zakázky obratem zrušil.

Hackathon je šou. Úředníci nevědí, co chtějí

Odborníci vědí, že hackathon je šou, jakýsi ultramaraton programátorů. Nemůže a neměl by nahradit poctivě odvedenou projektovou práci. Jenže u nás máme dlouholetý problém ve spolupráci soukromých IT firem s úřady.

Největší tendry na informační systémy se zadávají jako monolitické bloky v hodnotě stovek milionů, někdy miliard korun. Firmy si stát vybírá nekoncepčně, tendry pak končí u soudů. Úředníci u výslechů na policii. Tedy pokud se vůbec nějaké veřejné výběrové řízení vyhlásí. Mnoho zakázek zadají úředníci napřímo. A tak tomu mělo být i u elektronické dálniční známky.

A nebyl to jediný otazník kolem této zakázky. Nahradit tisk a distribuci papírových známek mělo každoročně státnímu rozpočtu ušetřit stovky milionů korun. Jenže jiné a naprosto zbytečně zaplacené stovky milionů korun měly směřovat do utajeného projektu. 

Firma, která zakázku dostala, už s ministerstvem dopravy spolupracovala na vývoji konceptu elektronické dálniční známky. Pokud společnost spolupracuje na zadání a zároveň zakázku posléze v neveřejném výběrovém řízení získá? To je špatně. Jiná konzultantská firma pracovala na projektovém řízení. Majitelova manželka je šéfkou IT ve Státním fondu dopravní infrastruktury, který zakázku řídil. Takové jednání je naprosto neetické.

Kudy ze šlamastiky ven

Pokud bychom měli státním úředníkům poradit, co si z kauzy dálničních známek mají odnést? Tak především, miliardové ceny za informační systémy nejsou zárukou, že takové systémy budou fungovat a že jsou peníze vynaložené účelně. Právě nyní Ministerstvo práce a sociálních věcí ohlásilo vypsat zakázku na informační systém za 2,5 miliardy korun na výplatu sociálních dávek.

Správně fungující systém by měl být složen z jednoduchých funkčních modulů. Podobně jako třeba osobní automobil. Aby každý díl mohli vyměnit v jakémkoliv autoservisu. Moduly se složí ve funkční celek bez ohledu na konkrétního dodavatele. Úřad a jeho zaměstnanci mohou ručit za chod systému a v případě nutnosti vyměňovat jednotlivé náhradní díly sami vlastními silami nebo vysoutěžit nejvhodnějšího dodavatele.

Stát by ke změně měl donutit i velké hráče na IT trhu. Všem ale zřejmě patová situace vyhovuje. Změnit systém vyžaduje nejprve změnit myšlení českého politika i českého úředníka.

V České republice existují minimálně dvě neziskové technologické iniciativy. Hlídač státu (hlidacstatu.org) a Česko.digital (cesko.digital) mají cíl: Pomoci státu tam, kde IT málokdo rozumí. Uvědomují si, že pomoc je záležitostí promyšlené projektové práce. V případě Česko.digital z velké části také dobrovolnické.

Doporučujeme

Ukrajinský Boeing sestřelen

V Íránu spadnul ukrajinský civilní Boeing, který krátce předtím odstartoval z mezinárodního letiště v Teheránu. Všech 176 lidí na palubě letu PS752 zahynulo na místě. Íránská státní tisková agentura přispěchala s verzí, že letadlo spadlo kvůli přehřátým motorům. Ukvapený závěr tiskové agentury překvapil celý svět.

Kanadský premiér Justin Trudeau oficiálně a důrazně kontroval. Jeho vlastní i spojenecké zpravodajské služby mají silné důkazy, že letadlo sestřelila raketa země-vzduch. Americký Newsweek zveřejnil potvrzenou informaci z americké zpravodajské komunity. Špionážní satelity zaznamenaly v oblasti Teheránu nejméně tři záblesky. Možná odpalu dvou raket a výbuchu jedné z nich u letadla.

Divoká protivzdušná obrana

Hrůzné okamžiky, které v tu chvíli nastaly v kabině letadla si stěží dokážeme představit. Piloti se snažili těžko ovladatelný hořící stroj obrátit zpět na letiště. Lidé potrhaní či usmrcení výbuchem seděli bezmocně připoutaní v potemnělé kabině. Porušené palivové nádrže a nefunkční hydraulické systémy nemohly vést jinam než k neodvratnému pádu.

Sestřelených civilních letadel z oblohy počítáme v historii letectví na třicet. Horké vojenské hlavy z letectva a protivzdušné obrany mají na svědomí stovky životů. Bez ohledu na státní příslušnost viníků i obětí. A málokterý stát se v historii upřímně přiznal k tomu, že jeho armáda selhala.

Matematická pravděpodobnost, že se právě v tento okamžik stane na celé zeměkouli právě taková jedna vážná letecká nehoda z technických příčin? Navíc Boeingu, který byl tři roky starý a měl za sebou čerstvou technickou prohlídku? Limitně se blíží k nule.

Nová doba informační války

Fotografie z místa neštěstí v Íránu ukazují mnoho celistvých trosek letadla, na kterých je vidět šrapnelové poškození. Na jedné fotografii je dokonce zbytek hlavice rakety. Několik svědků natáčelo padající letadlo a jedno z videií dokonce ukazuje moment výstřelu rakety a zásahu nízko letícího letadla. K těmto svědeckým informacím bychom ale měli být skeptičtí.

Pravda vyjde najevo, jen to potrvá

Místo přiznání pravdy či alespoň zdrženlivosti z oficiálních míst, Írán neuctivě a propagandisticky mate veřejné mínění a nechce připustit zjevnou pravdu. Tvrzení kanadského premiéra označil íránský mluvčí vlády za “velkou lež”.

Všechny evropské i americké aerolinie v den pádu ukrajinského letadla odklonily své lety mimo irácký a íránský vzdušný prostor. Linky z Evropy do Teheránu pak po vystoupení kanadského premiéra okamžitě uzemnili na nejbližším letišti, do Íránu nedoletí.

Nejpravděpodobnější vysvětlení je to nejbanálnější

Připusťme však, že ukrajinské civilní letadlo se nacházelo ve špatný čas na špatném místě. Půl hodiny zpožděné proti letovému řádu. Pohybovalo se v nízké letové hladině, blízko hlavního města Teheránu, zhruba dvě hodiny po odvetném raketovém útoku, který vedlo íránské raketové vojsko na americké základny v Iráku. Na zemi u obrazovek radarů sedí nažhavení íránští vojáci z protivzdušné obrany. Očekávají americké nálety. Tragédie byla nevyhnutelná a velmi pravděpodobně ji způsobila trestuhodná nedbalost. Jenže, bude Írán chtít nehodu poctivě vyšetřit? Omluví se? Odškodní oběti a potrestá viníky? O tom musíme velmi vážně pochybovat.

Vyděračský software vyřadil benešovskou nemocnici 

Benešovskou nemocnici vyřadil ransomware. Vyděračský virus zamknul veškeré nemocniční systémy a paralyzoval nemocnici.

Benešovská nemocnice se nedávno pochlubila novým centrálním informačním systémem, který měl ulehčit práci lékařům i sestrám. Ve skutečnosti přechod na nový nemocniční systém vůbec nebyl snadný a znamenal dočasné omezení péče. 

A do toho nemocnice dostala druhou, mnohem zásadnější ránu. Nemocniční počítače napadl ransomware. Tedy virus, který zašifruje veškeré dostupné soubory a požaduje po majiteli počítače výkupné v digitální kryptoměně.

Bez počítačů není nemocnice

Nemocnice bez počítačů nemůže fungovat. Zrušila všechny plánované operace. Laboratorní počítače nejsou schopné analyzovat krev, nikdo z personálu se nemůže podívat do zdravotní dokumentace.

Nezávislá a bezpečně uložená záloha je základ

Ředitel nemocnice připustil, že zašifrované a nepřístupné jsou i zálohy celého systému. Krizové štáby zasedají, na místě je kriminální policie i Národní úřad pro kybernetickou a informační bezpečnost. Jednání manažerů ale těžko nahradí práci odborníků. Musejí nyní obnovit počítač po počítači, server po serveru. 

Jenže pokud nemocnice neměla ve svém projektu kvalitní nezávislou zálohu a má zašifrované i své aktuální zálohy, data obnovit nepůjde. Počítače tak budou opět v provozu. V jakém stavu se bude nacházet databáze se zdravotní dokumentací nikdo neví.

Britské nemocnice stál vyděračský virus tři miliardy korun

Přitom dva roky starý odstrašující příklad z Velké Británie měl pohnout s myšlením správců IT a jejich přístupu k zálohám. Ransomware WannaCry napadl na 200 tisíc nemocničních počítačů a náprava škod stála v přepočtu neuvěřitelné tři miliardy korun. Nemluvě o dalších investicích, které musely nutně přijít, aby se útoky neopakovaly.

Útok na nemocnici se snadno z oboru kybernetické bezpečnosti může stát incidentem kyberteroristickým. Představte si, že přestanou fungovat počítače, které obsluhují životní funkce pacientů. Zhmotnění takové noční můry je pro nás nyní nepředstavitelné. Stejně jako jsme si nedokázali představit, že systém v české nemocnici může být lákadlem pro vyděrače.

Kudy ven z problémů

Cestou není vracet se k papírové zdravotní dokumentaci. Nejen benešovská nemocnice musí zainvestovat do kvalitního a nezávislého zálohovacího systému. A místní správci se musejí dobře starat o zabezpečení a aktualizaci počítačů. To ani nemusí znamenat významné náklady navíc, pokud máte schopné správce sítě.

V případě, že se vyděračský virus objeví, přejde nemocnice do krizového stavu v podstatě jen na pár hodin. Pak se podaří z nezávislé zálohy vše zase obnovit a systémy fungují dál s relativně malými škodami. Obnovení záloh se musí pravidelně trénovat.

Zaplatit výkupné, tedy splnit samotný princip vyděračského viru, by nemělo být na pořadu dne. Takové peníze často končí u hackerských skupin z Číny nebo Severní Koreje. 

Případ benešovské nemocnice je varovným signálem pro celou společnost. Tedy nejen pro správce sítí a bezpečnostní manažery ve zdravotnictví. Úplně pro každého, kdo má počítač doma nebo v práci.

Dezinformace z východu

Často se na mě lidé obracejí s řetězovými maily. Nebo s tím, že něco četli na internetu. A co si o tom myslím. Na první pohled je vidět, že jsou to texty z dílny dezinformátorů. Je v nich miniaturní zrnko pravdy, obalené promyšlenou lží a zmanipulovanými fakty.

František Vrabel ve své firmě naučil počítače rozpoznávat takové východní „pohádky“ pro dospělé. Které ve výsledku těžce poškozují naši křehkou demokracii.

Přečtěte si rozhovor s ním. Potom až uvidíte na monitoru nějakou senzační informaci o migrantech, Sorosovi nebo Kalouskovi, poposedněte si. Nejde o žádné pravdy, ale velmi starý dezinformační trik. Jak nás zbavit umění rozlišovat pravdu od lži. A tím pádem zbavit svéprávnosti a suverenity. Jedince i celé společnosti.

Několik lidí kolem mě těmto východním pohádkám sedlo na lep. Je mi z toho smutno. Často to jsou mí známí nebo dokonce klienti. Nenávidí evropskou integraci, bojí se migrantů. Jen proto, že o tom četli tolik na internetu.

Proto naprosto souhlasím s Františkem Vrabelem. Sociální sítě je nezbytné regulovat. Nebezpečným lžím sponzorovaným z východu tento náš svobodný prostor nepatří. Lži je nutné vyvrátit i s kořeny. A počítače nám v tom snad opět pomohou.

V Tallinnu se třeba minulý týden podařilo zavřít kancelář ruské dezinformační agentury Sputnik. Ruské redaktory si pravidelně zve k výslechům estonská kontrarozvědka. Estonci podobně jako naše Bezpečnostní informační služba vědí, že dezinformace představují daleko větší riziko pro demokratickou společnost, než tradiční špionáž.

Pohádky z východu jsou nebezpečné a neměli bychom jim dopřávat sebemenší pozornost.

https://ct24.ceskatelevize.cz/media/2991728-dezinformace-se-siri-sestkrat-rychleji-nez-pravda-rika-analytik-vrabel

Podcast: Něšťastné státní digitální formuláře

Kolegové ze serveru iRozhlas.cz správně upozornili na nefungující elektronický formulář, ve kterém si budoucí nebo stávající živnostníci mohou zažádat o živnostenské oprávnění. Odeslání formuláře však skončilo nesrozumitelnou chybou. Chyby si nikdo nevšímal, a tak nikdo vlastně ani neví, jak dlouho formulář ve skutečnosti nefungoval.

Tento příklad dokresluje neschopnost českých úřadů transformovat se do doby digitální. A máme celkem štěstí, že provoz konkrétně tohoto živnostenského formuláře stojí pouhých 300 tisíc korun ročně. Ceny pro státní správu za obdobné banality bývají minimálně o řád vyšší.

Jak z doby papírové do doby digitální

Nový zákon o právu na digitální službu čerstvě schválila Sněmovna. Centrálním úřadům nařizuje do pěti let všechny cesty dovnitř i ven z úřadu zdigitalizovat. Ministerstvo průmyslu a obchodu, které zmíněný formulář provozuje, si prostě v záchvatu dobré vůle a dle strategie některé z předchozích vlád nechalo vyrobit digitální formulář od soukromé firmy.

Základní zásadou každého úředního digitální vstupu musí být pravidlo: Nikdy od občana nechtějte informace, které už dávno máte. A proto přesně v tomto formuláři bylo nezbytné všechny kolonky vyplnit. Abychom byli spravedliví, něco málo se do formuláře z rejstříku načetlo, pokud chcete hlásit změny.

Moderní účetní systémy už nás živnostníky většiny znovuvyplňování zbavily. Jenže takové si musíme platit. Měl by to být stát, který má sám od sebe funkční nástroje, které zvládne obsloužit každý.

Blýská se na lepší časy 

Výkladní skříní už měl být několik desítek let portál občana, kde měl každý najít všechny potřebné informace o tom, jak se má s úřady komunikovat. Nově tento portál už není jen obecným textem, co dělat v jaké situaci, ale zobrazí některé informace o vás. A umožní vám i něco odeslat.

Použitelnost českého portálu je na celkem dobré úrovni. Směr máme správný. Nic si nenalhávejme. Nicméně nabídka služeb portálu je mizerná. A ministerstvo financí si prosadilo spuštění vlastního daňového portálu. Takže opět tříští to, co se mělo integrovat dohromady. 

Ústřední problém ústředních úřadů

Problémem českých úřadů jsou nekvalifikovaní odborníci, chybí designéři, grafici, programátoři i šikovní manažeři, kteří by dokázali rychle vyprodukovat tyto digitální vstupy a výstupy. Jak by občan měl agendu rychle vyřídit a co by naopak měl z agendy číst a co třeba měnit.

Pokud by tedy senátoři mohli do nového zákona o právu na digitální službu ještě něco vetknout, je to legislativními termíny těžko popsatelná věc. Stát by měl být povinen se svým občanem povinen komunikovat tzv. použitelně, což je zvláštní termín z IT oboru. Že tedy ten banální formulář promyslel designér a vyrobil kvalifikovaný programátor a grafik. Stejně jako architekt promyslel dům. V komerčním sektoru máte jednoduchý motor. Použitelnost webových stránek, aplikací a programů je klíčem k zisku. Ve státním sektoru tomu tak není.

Když ho IT oddělení úřadu nezvládne vyrobit samo, najme za miliony firmu, ale neexistuje nikdo, kdo by dohlédnul na kvalitu. Státní formulář by měl být také naprosto jednoduchý, logický, srozumitelný, bez zbytečností. Měly by se v něm automaticky objevit veškeré nacionále, které o vás stát dávno ví, díky centrální identitě založené na rodném číslu nebo identifikačním číslu právnické osoby. A čest úřadům, tedy výjimkám, kterým se to v tomto státě už podařilo.

Nakonec zjistíme, že stát by po vás neměl ve skutečnosti chtít prakticky vůbec nic. Nacionále zná, výši příjmů už má nadiktovanou skrze hlášení sociálních odvodů od zaměstnavatele nebo z kontrolního hlášení DPH. O nemovitém majetku má lepší přehled než vy sami. V Estonsku se třeba o samovyměřování daní nebo vyčíslení dávky rodičovské začínají starat počítačové algoritmy. Nebojte se. V České republice se něčeho takového nedočkáme ani v následujících pěti letech. Budeme rádi, když se státu podaří horko těžko zdigitalizovat to, co si novým zákonem předsevzal.

V Estonsku se o automatické vyměření daní nebo vyčíslování dávek začínají starat místo občanů a úředníků počítačové algoritmy. Stát ví, kolik máte dětí a jaké máte příjmy. Automaticky vám vyměří dávky rodičovské podpory. 

Podcast: Nejmenovaný ředitel BIS a jeho úkoly

Prezident definitivně napočtvrté nejmenoval brigádním generálem plk. Michala Koudelku, ředitele Bezpečnostní informační služby. Ve svátek 28. října bylo vše jasné. Koudelka na zvláštním ceremoniálu jmenování generálů chyběl. Poslechněte si několik bodů k tématu.

Všichni mohli tušit, že jmenování ředitele Bezpečnostní informační služby Michala Koudelky do generálské hodnosti nevyjde ani napočtvrté. A taky že ne. Prezident Zeman i čtvrtý návrh vlády shodil ze stolu a patřičně okomentoval v televizním vysílání. 

Ředitel BIS v týdnu před svátkem 28. října, kdy se pravidelně povyšují funkcionáři bezpečnostních sborů a armády, nedostal pozváni na Hrad. Tak se čekalo jen na potvrzení prezidentova kroku. Přišlo nečekaně v pravidelném čtvrtečním pořadu soukromé TV Barrandov. Už jsme si zvykli, že odtud prezident pravidelně zadává úkoly české zpravodajské službě. 

Ani tentokrát neopomněl udělit obvyklou knížecí radu. Tedy méně honit ruské a čínské špióny a více se soustředit na ekonomické zájmy země, chytat korupčníky a finanční kriminálníky. Pronesl to na celoplošné televizní stanici, kterou financují čínské banky.

Pravomoci BIS a srovnání s Evropou

Tak především je tu největší faul, kterého se Miloš Zeman svým tvrzením dopouští. Česká vnitřní zpravodajská služba nikoho nechytá. Protože nemá zákonnou pravomoc zatýkat nebo vyšetřovat. Od toho máme policii. Politici se pro čistě informační funkci zpravodajských služeb rozhodli po listopadu 89. Kvůli zkušenosti se všemocnou StB.

Můžeme vést diskuze, zda je dobře nebo špatně, když služba ví a má informace, ale nemůže konat. Srovnejme to s jinými evropskými zeměmi. V některých mají stejný model jako my. Například Němci. Mají Spolkový úřad pro ochranu ústavy, kterému výkonné pravomoci také scházejí.

Jinde, třeba ve Švédsku nebo v Polsku, fungují v jiném režimu. Vnitřní zpravodajská služba pravomoci vyšetřovat závažné zločiny má. A ve Švédsku je to dokonce ještě opačně. Zvláštní Bezpečnostní policie se soustředí na nejzávažnější zločiny a k tomu funguje jako vnitřní zpravodajská služba.

Koudelku ocenila CIA

Pojďme ale zpět k plukovníku Koudelkovi. Letos obdržel při návštěvě spojených státu ocenění od CIA. A v několika veřejných vystoupeních důrazně varoval před hrozbou špionáže ze strany Ruska a Číny. Naposledy minulý týden v poslanecké sněmovně na bezpečnostní konferenci upřesnil informace z jara tohoto roku. Tedy že se BIS ve spolupráci s policií podařilo rozbít připravovanou špionážní skupinu ruské FSB, která chtěla z Prahy útočit na kybernetické cíle v republice i dalších zemích. 

O den později se služba pochlubila, že pomohla zabránit jednomu z největších kybernetických útoků všech dob. Čínské hackerské skupiny napojené na stát se snažily infiltrovat nejrozšířenější antivirový program na světě, český Avast.

Generační problém při vnímání kybernetických útoků

Pro mnoho lidí mimo svět nejmodernějších technologií je obtížné představit si dopady takových kybernetických útoků. Mohou mít tendenci podceňovat jejich ničivost. Přitom v dnešní internetové době zkompromitovat antivirovou firmu a při tom ovlivnit stovky milionů uživatelů na celém světě znamená snad nejvážnější reputační problém jak pro českou, tak i světovou ekonomiku. 

Co by se stalo, kdyby avizovanou ruskou útočnou síť na českém území spojenci označili za původce kybernetickych útoků? To by mohlo otřást důvěrou našich spojenců a těžko bychom vysvětlovali, že Rusové byli u nás jen na dovolené. 

Bamberská aféra a uražený Zeman

Nezvyklou nedůvěru prezidenta Zemana si BIS vysloužila už na konci devadesátých let. Po tzv. Bamberské aféře služba odmítla potvrdit Zemanovu představu, že šlo o komplot jeho politických rivalů. Od té doby se Miloš Zeman službě nepřetržitě mstí, ať už šťouchanci ve svých politických memoárech nebo zmiňme zcela cílené poškození reputace zpravodajských služeb v kauze Novičok.

Významné ekonomické zájmy

Vraťme se ale k prezidentově radě, aby se BIS věnovala ekonomickým zločinům. Prezident skutečně má jednu z mála pravomocí. Zaúkolovat zpravodajskou službu s vědomím vlády. Jenže i mluvčí Bezpečnostní informační služby se ohradil, že úkoly, které se týkají korupce, nepatří mezi zákonné okruhy zpravodajské služby. Pokud do zákonné působnosti nepatří, nemohou takový úkol začít plnit. Musejí ho zdvořile odmítnout. Ekonomickou kriminalitu, tedy korupci, podplácení a podobné nelegální aktivity, musí řešit policie. To není úkol pro zpravodajskou službu.

Ochranu významných ekonomických zájmů státu už zpravodajské služby v popisu práce mají. Takové úkoly plní služby tzv. ze zákona. Nikdo jim to nemusí dávat za domácí úkol. BIS skutečně v minulosti mnohokrát vlády varovala před ekonomickým ohrožením republiky. Například před prodejem podílu ve státních aerolinkách ČSA. Nakonec skončily neslavně v rukou čínských investorů. Nebo pád Sazky. České sportovní svazy o ni přišly za bílého dne a bývalého ředitele Sazky, který si při řízení podniku nepočínal zrovna prozíravě, prozatím všechny soudy osvobodily.

Z toho vyplývá jediné. Že čeští ústavní činitelé si s informacemi svých zpravodajských služeb nikdy nevěděli rady. Ani těch, které se týkaly skutečného ekonomického ohrožení státních zájmů.

Energetická bezpečnost

Když se bude Bezpečnostní informační služba věnovat ekonomickým zájmům, jeho součástí je také energetické bezpečnosti země. Narazí tam na dostavbu jaderné elektrárny Dukovany. Kde se uzavře kruh ruské špionáže.

Nejde tedy dost dobře bojovat proti ruské a čínské špionáži a nepodívat se při tom na ekonomický i politický aspekt. Rusko si své zahraniční úkoly totiž pečlivě a zodpovědně plní. Zpravodajskou přípravu, tedy především ovlivňování politiků a konstrukci vlivových sítí už mají Rusové hotovou. Varovným příkladem by pro nás mělo být zadlužené Maďarsko se svou jadernou elektrárnu Paks, ve které nyní Rusové dostavují další bloky. I když už měly dávno stát a dodávat elektřinu, zatím je Maďarsko jen ruským dlužníkem a projekt má mnohaleté zpoždění.

Nejlépe informovaný zpravodajec

Michal Koudelka o ruském a čínském způsobu práce špionů ví nejlépe za všech bezpečnostních profesionálů v této republice. Svou kariéru ve zpravodajské službě, bezmála pětadvacet let, zasvětil boji proti skutečně nebezpečným zájmům Ruska a stále více sílící Číně. 

Nebude pro něj žádný problém věnovat se jim i v oblasti významných ekonomických zájmů našeho státu, nebude k tomu potřebovat generálskou hodnost, ani rady od prezidenta. S určitou lehkostí přešel své nejmenovaní a načasoval přednášku o rozbité ruské zpravodajské síti právě na týden před svým nejmenovaním do generálské hodnosti. I když se premiér Babiš nechal slyšet, že prezident mu povýšení Koudelky slíbil.

Těšme se tedy, zda Miloš Zeman popáté změní svůj názor a splní svůj údajný slib. Nebo zda a s jakou výmluvou proběhne páté nepovýšení plukovníka Koudelky v květnu 2020.

Home Credit odstoupil od smlouvy s Univerzitou Karlovou

Podle tiskového prohlášení Home Creditu šlo o iracionální debatu. Není to pravda. Debata byla zcela racionální. A mířila na nelegální aktivity firmy na poli spotřebitelských úvěrů. A na to, že se tím univerzita nemá špinit.


Home Credit se inspiroval Pekingem a vypověděl smlouvu s Univerzitou Karlovou sám ještě dříve, než by o ní akademický senát jednal. Něco se v té Číně přecejen naučili.


Tlak veřejnosti má smysl. Přátelé, děkuji všem za podporu!


P. S. Peníze, které univerzita podle rektora tolik potřebujeme, ji sesbíráme sami. A věřím, že se různé poctivé a odpovědné společnosti najdou také a věnují univerzitě peníze i bez ponižujících smluvních podmínek.

Otevřený dopis ve věci podepsání partnerské smlouvy Univerzity Karlovy se společností Home Credit

Vážený pane Zimo,

jako absolvent Univerzity Karlovy jsem naprosto zděšen, že jste za naši univerzitu zřízenou v roce 1348 podepsal partnerskou smlouvu s poskytovalem domácích úvěrů společností Home Credit z finanční skupiny PPF.

Považuji to za Vaše morální selhání, dvojnásob poté, co jsem se seznámil s obsahem smlouvy.

Společnost Home Credit mj. vede desítky tisíc nezákonných exekucí a nedělá nic proto, aby toto selhání systémově napravila. Čeká jen na další a další rozsudky českých soudů.

Zde je odkaz na petici, kterou za jediný den podepsalo více než 100 občanů, které situace na Univerzitě nenechává laxními:

https://www.petice.com/signatures/petice_proti_spolupraci_univerzity_karlovy_s_firmou_home_creditppf/

Vyzývám Vás k tomu, abyste učinil veškeré kroky k tomu, aby taková smlouva byla vypovězena. Naprosto podkopává principy akademických svobod a nezávislosti Univerzity.

S pozdravem

Mgr. Jiří Bulan

absolvent FSV UK

V Praze dne 9. října 2019

Podcast: Univerzitní úvěrová spolupráce

Univerzita Karlova podepsala smlouvu se soukromou firmou o poskytnutí roční částky 500 tis. korun. Privátní sektor poskytuje partnerství univerzitám běžně. A je to chvályhodné. Naprostou bouři napříč celou akademickou sférou vyvolalo to, že relativně nevýznamný obnos věnuje univerzitě firma Home Credit. Musíme dodat, že patří skupině PPF nejbohatšího Čecha Petra Kellnera. Home Credit jako největší poskytovatel nebankovních půjček podle všeho není pro akademiky vhodným vzorem. Protože inicioval desítky tisíc nelegálních exekucí.

Jak fungují nebankovní úvěry

Finančně méně gramotným nabízí Home Credit rychlé půjčení peněz. Třeba na spotřební elektroniku. Za půjčených dvacet tisíc si tak někdo obstará domů televizi. A půjčku z jakýchkoliv důvodů nevrátí. Rozhodčí doložky ve smlouvě znamenaly, že o nezaplaceném dluhu zrychleně rozhodl soukromý rozhodce, určený smlouvou. Home Credit si napočítal smluvní pokuty, přidal úroky a celou věc předal dohodnutému exekutorovi. Ten už nevymáhá dvacet tisíc s úroky, ale se všemi pokutami a poplatky klidně i stotisícový dluh. Částky se z původních dvaceti tisíc dostávají do výší, na jejichž vrácení dlužník nemá a mít nemůže.

Z podobných dluhových pastí, nikoliv však z dluhu samotného, vás případ po případu může vysekat nadaný advokát. Upozorní soud na nelegální tzv. rozhodčí doložku. Obvykle bývá v úvěrové smlouvě hodně malým písmem v posledním odstavci. V té se svým podpisem budoucí dlužník zbavoval možnosti, aby o jeho dluhu rozhodoval český soud. A takového práva vás nikdo zbavovat nesmí.

Dluhy se mají platit

Neměl by vzniknout dojem, že vybízím k nesplácení dluhů. Dluhy se platit mají a když ho někdo vyrobí, nechť ho také věřiteli splatí. Velkou otázkou ale je, zda takové neetické chování, nyní soudně uznaná nelegální praxe s rozhodčími doložkami a spřízněnými exekutory, má být vzorem pro studenty. Nebo že by snad studenti měli na téma vymáhání dluhů psát diplomové práce. K tomu i k dalším zcela praktickým záležitostem se smlouva vyjadřuje.

Home Credit se také smluvně zavazuje zvyšovat univerzitě rating. Jenže se povedl pravý opak. Ozývají se studenti, profesoři i absolventi. Jeden z nich, profesor na Cardiff University Jiří Přibáň poslal do Prahy rektorovi rezignační dopis na členství v Čestné radě absolventů.

Slibem nezarmoutíš

Ozývají se samotní studenti a tropí si na nástěnkách žerty, že místo kreditů budou za zápočty odměňováni homekredity nebo že po úspěšné zkoušce dostanou telefon na výhodný úvěr. Přitom každý absolvent magisterského studia každé fakulty přísahá na slib, z něhož citujme krátkou pasáž:

„Budete vytrvalou prací nadále pěstovat a rozvíjet svá bádání o společnosti a lidstvu, a to nikoli pro hamižný prospěch, ani pro zisk marnivé slávy, ale proto, aby se šířila pravda a aby se jasněji skvěla její zář, jíž je udržováno blaho rodu lidského.“

Petici proti spolupráci můžete podepsat on-line: https://www.petice.com/signatures/petice_proti_spolupraci_univerzity_karlovy_s_firmou_home_creditppf/

Podcast: Digitalizace státu na obzoru. Bohužel pod taktovkou velkých IT hráčů

Poslanecká sněmovna už podruhé projednává zákon o právu na digitální službu. Před několika měsíci se zástupci všech parlamentních stran zcela výjimečně shodli, že takový zákon podpoří a v prvním čtení skutečně prošel. Občan má vyřídit se státem vše po internetu a úřady mu to budou muset umožnit. Stát nebude smět od občana vyžadovat informace, které už o něm ví a má uloženy ve svých registrech.

Vznikne nadneseně řečeno jakási digitální ústava. Známá právní poučka totiž praví: občan může dělat vše, co mu zákon nezakazuje, naopak stát smí činit jen to, co má zákonem uloženo. Tento princip dovedený ad absurdum a silný český resortismus znamená nejméně desetileté zpoždění v oblasti digitalizace. Státní úředníci se rádi vymluví: zákony nám to neukládají. A ministerstva se mezi sebou jen dohadují, co je čí kompetence. Vpřed se nehýbe vůbec nic.

Podpisy, razítka

Průměrný státní úředník je posedlý papíry, podpisy a razítky. Prodloužení řidičského průkazu? Vyplníte papírový formulář od jména až po adresu bydliště. Úředník ho poctivě přepíše do počítače. Nebo se rozhodnete založit firmu. Od prvního podpisu společenské smlouvy u notáře až po první výpis z rejstříku to znamená oběhnout pár kilometrů a mít s sebou štos papíru. A zaplatíte také spoustu peněz. Za to, že úředníci údaje z papíru zapisují do počítače.

Nový zákon si klade za cíl všechno otočit a úřadům nařídit, že nikdo nic vyplňovat nebude na papír nebude a že dokonce stát bude ten, který vše vyplní za vás ze svých registrů. A také vás třeba před skončením platnosti vašeho řidičského průkazu upozorní, abyste si ho prodloužili. Samotné prodloužení by se mělo udát na několik kliků ve vašem počítači.

Hon na zakázky

Jenže. Co když se z povinné digitalizace státní správy stane hon na obří IT zakázky? Návrh zákona totiž pochází přímo od šéfa ICT Unie, která sdružuje největší počítačové firmy na trhu. Zákon dává státu lhůtu pěti let, ve které musejí digitální přerod povinně podstoupit.

Český úředník ve spojení s politiky ve své pohodlnosti až příliš často uděluje zakázky na provoz počítačových systémů v ohromných miliardových objemech. Často bez soutěže. Rekordmanem v délce plnění a vyplacených miliardách bude určitě firma IBM na ministerstvu financí, která spravuje systém pro výběr daní už dlouhých 28 let. Zabránit uzamčení k jednomu dodavateli však návrh nového digitálního zákona neobsahuje. Naposledy firma IBM dostala zakázku bez výběrového řízení na dodání elektronické evidence tržeb, jako přílepek k již existujícím smlouvám.

Estonsko by mělo být vzorem

V tom i mnohém jiném se lišíme od Estonska. Takové praktiky ve státní správě jsou výslovně zakázané. Estonsko úřadům nařizuje IT systémy soutěžit technologicky neutrálně. Provozovat je zcela transparentně. Zdrojové kódy musejí být otevřené. A naopak data občanů, tedy zákazníků státu, zase dokonale chráněná. IT zakázky musejí být rozděleny na menší funkční celky, nad kterými musí mít plnou kontrolu samotný úřad, nikoliv externí firma.

Ve Velké Británii jsou zase úřady povinné se IT projektů přímo účastnit, spravovat je a být při procesu dodání. Úřad tak nikdy není slepě závislý na jedné firmě.

Všechno on-line, ale za jakou cenu

Co přinese nový zákon o právu na digitální službu občanovi je jasné. Vše, co jste si kdy museli jít vyřídit na úřad v úřední dny od 8 do 17, si budete moci vyřídit on-line, dvacet čtyři hodin denně, sedm dní v týdnu, 365 dní v roce. Jen s pomocí čipového občanského průkazu.

Na co by se ale nemělo zapomenout v nové digitální ústavě, jsou zkušenosti ze zemí, kde vědí, jak s digitalizací nakládat a jsou napřed. Buďme obezřetní. Ten, kdo zákon sepsal a předkládá jsou největší IT hráči na trhu. Počítačoví kapři si svůj miliardový rybník vypouštět nebudou, naopak se budou snažit nějakou miliardu do něj napustit navíc.